Ono je to tak půl napůl

Uvedu dva příklady z mého brožovaného života. Když jsem byla těhotná jediní kdo mě pouštěli sednout byli dědečkové nazvala bych je důchodci začátečníci. Musím říci, že mě často šokovalo, když takový děda křepce vyskočil ze sedačky a pouštěl mě sednout, zatímco zbytek mladších se koukal jinam.
A z druhé strany. Často když jedu MHD a snažím se v nízkopodlažním autobusu propasírovat na místo pro kočárky na sklápěcích sedadlech je již plno a tak musím viset při jízdě na madle uprostřed a druhou rukou jistit kočárek. Pravda místa mám dost, ale já snad vždy, abych nelhala, jsem v těchot případech vyskakovala jako ti dědečci a přesunula se jinam aby mamina s kočárem měla prostor a mohla si určitě ráda sednout.
Tak nevím jak to s tou statistikou je. Ale nejlépe to vyřešil můj synek (17 měsíců) který se dneska na takovou nóbl babku blokující místo pro kočárky celou cestu upřeně díval z pod obočí a svým vědoucím pohledem jí opékal na pekelném ohni, alešpoň jak se babka po pár stanicích začala tvářit. :o)))