Lidko,

promiň, pokud jsem možná trochu přehnaně reagovala na tvůj příspěvek. Samozřejmě nemám právo tě soudit pro tvou výchovu, to je věc tvá a tvého manžela.
Já jen opravdu nemám ráda, když se někdo téměř chlubí, že dítěti nařezal, až si týden nesedl. Mám v sobě určité trauma z mlácení dětí. Kdysi (cca před 25 lety) jsem viděla svou nevlastní tetu, když svou dceru zkopala a opravdu jí mlátila hlava nehlava, jak šílená. Až jí moje máma musela odtrhnout, jinak by snad byla schopna ji i zabít, když ji chytil amok. A proč? Důvodem byla jen trochu hloupá pubertální odpověď.
Jinak si myslím, že občasná výchovná ťafka je nutná, ale neměl by se z toho stávat jediný výchovný prostředek. Sama jsem v životě dostala na zadek snad 5 x, ale spíše symbolicky. Je pravda, že mně stačilo většinou vysvětlit, že se něco zkrátka nedělá. Byly určené hranice, které jsem coby dítě znala a v podstatě respektovala. Jinak máma si pamatovala, že byla také dítě a vyváděla hlouposti, a protože ji i ostatní její sourozence babička mlátila neustále, tak to nechtěla stejně dělat u mě.