Re: Miminka a náruč

je to pekne, ale narocne. ma prvni dcera byla mazel, ubreceny a zavisly, delala jsem to instinktivne, tzn. porad kojila, chovala, nosila, uspavala v manzelske posteli. pro ni to asi bylo dobre, ale ja jsem byla vyplivnuta a mozna i dost protivna, takze nevim, jestli ma protivnost na ni nezanechala horsi nasledky nez kdybych ji stanovila nejaky jiny (pro me snesitelnejsi) rezim. nehlede na to, ze na manzelsky zivot to urcite taky melo sve dusledky, ne prilis priznive...
jak pise autorka o indianskych zenach, je treba brat v potaz, ze miminko sice je v pohode a bezpeci u sve mamy, ale musi delat to, co chce ona, prizpusobit se - prace, komunita atd. Pekne o tom pise Jrina Prekopova v knize Maly tyran nebo nejak podobne znel nazev, uz si presne nevzpominam, napsala toho na toto tema urcite vic - ze je treba se prizpusobit diteti, ale zaroven se dite musi ucit prizpusobovat se okolnostem, protoze jinak je z toho jiny extrem - maly kral, ktery ma pocit, ze vladne celemu svetu a beda jak nebude po jeho...
jinak druha dcera je jina, ta je vic samostatnejsi, bez problemu odesla do sve postele v necelych dvou letech, v postylce spala tez bez dlouheho uspavani
jeste na okraj - prvni dcera s nama spala v loznici do deviti let!, proste se nam ji nepodarilo "odloucit", i kdyz mela svuj pokojicek, radsi spala na prahu u nas, pripadne delala scenky, samozrejme jsme vymekli, nemela jsem to srcde nechat ji spat jako psa...