tulení

Můj prostřední syn se mnou spával do sedmi a půl roku, pak musel uvolnit postel sestřičce. Dodnes se ale těší, až bude mít táta noční, aby si k nám mohl taky vlézt. Nejen, že spal se mnou, on měl ruku zastrčenou pod moje záda a nohu hozenou přese mně - kupodivu mě to ve spaní nerušilo. Od narození je hodně dráždivý, takové to věčně nespokojené plačtivé miminko, dodnes ho všechno rozhodí. Nikdy jsem ho nenechávala plakat a v chování i mazlení mu vycházela vstříc, přesto z něj není pohodové a optimistické dítě. Povaha, asi. Otázkou ale je, jaký by byl, kdybych ho plakat nechávala - dnes s ním přes negativní citové ladění nejsou žádné problémy doma ani ve škole, možná by jinak býval problémovým "sígrem". Nejmladší dceru také chovám a také se mnou stále spí v posteli, ona je tím příkladem klidného a veselého dítěte - ani jako miminko neplakala, jen vždycky tak kvíkla, abych o ní věděla, dneska volá maminko, maminko. (Asi ví, že plakat nemusí, abych si jí všimla, že přijdu na zavolání )