U každého je to jinak

Když se mojí sestře narodila holčička pořád jen plakala neusnula jinak než v nářučí maminky nebo babičky. Do dnes jsou jí 3 roku chodí spávat s babičkou nebo maminkou. Já jsem z toho měla obavy že u nás to bude to samé a nechtěla jsem takto dopadnout - ne že bych se nechtěla s miminem pomazlit, ale 3 hodiny spánku po obědě si nemůžu dovolit. Náš Pavlík od porodu se najedl na 2 hodinky usnul zase se napapal a tak pořád dokola. Dokonce jsem zvládla celé vánoční pečení sama a to měl 4 týdny. S postupem času se mění samozřejmě potřeba spánku a bdění, rádi se mazlíme (osobně bych to nevydržela aspoň jednou za 5 minut ho opusinkovat a poňuchlat), ale spává sám v postýlce usíná v celku bez problémů jak dopoledne, po obědě i večer. Je to pěkný pohodář prakticky celý den nezaplače - to už musí být něco moc naléhavého.
A sestra - ta tiše závidí. Já se jen bojím že u druhý potomek nás pěkně vyvede z míry, protože u každého je to jinak.