Re: každé dítě je jiné, každý rodič je jiný

Mám tři děti, první syn byl klidný, ale občas jsem ho také nechala samotného "vybrečet", čehož dneska lituju. Druhý syn byl ještě klidnější, a já už jsem se víc spoléhala na svou intuici. Oba spali v postýlce naprosto pravidelně a bez problémů. Třetí dítě, dcera, spí doteď s námi v posteli (byly jí dva roky), od narození byla spíš plačtivá a do roka jsem ji nosila v šátku - protože to prostě potřebovala. Je fakt, že mám zhuntovaná záda, ale ona to prostě potřebovala, tak jak to šlo, vyhověla jsem jí. Takže souhlasím s tím, že každé dítě je jiné a má jiné potřeby, ale taky s tím, že když tu potřebu mazlení má, je důležité ji uspokojit. Řídit se intuicí (kterou naše civilizace poněkud ztrácí, oproti např.indiánským ženám - těm, které nejsou civilizací ještě dotčené) a potřebami dítěte. A vždycky vědět, že důležitější je to, co vložíme do jeho psychiky, vývoje..., než kmitání kolem domácnosti. Jednou každé dítě vyroste a pak budeme mít na domácnost a podobné zbytečnosti času až až, a to, co jsme do dítěte vložili, se neztratí...