Re: školka...

... mi připadal odpornější než všechny ty mrkvičky, kočárky, jablíčka. A na tom odporným věšáčku samozřejmě visela moje BUNDA. Hroznej řev a virvál, že jsem nemožná, neschopná, slepá. Pak ještě jedna vzpomínka a to na to, jak jsme měli besídku Čerta a Mikuláše, sedělo nás na židličkách asi 80 dětí ze všech tříd a uklízečka přišla s tím, že ten, kdo má zelenej vozíček se má okamžitě přihlásit. Nevěděla jsem, co se bude dít, tak jsem nereagovala a byla taaakhle maličká. V tu chvíli uklízečka přivezla "moje" lehátko na spaní a přede všema zařvala, že to prase, který na něj lepí nudle se má okamžitě postavit. Učitelky mě práskly... Ne, že bych fakt byla takový prase, ale NEMĚLI jsme tam žádný kapesníčky! a já prostě neviděla jiný řešení... Naštěstí, v ségřiných 2,5 letech jsme se vrátily do zlatý školky v Polabinách. Díky Bohu za to, myslím, že ve městě bych to dýl rozhodně psychicky nevydržela a byla poznamenaná na celej další život. No, dneska už je mi špatně dost, tak radši končím. Ale na druhou stranu, ze školky s Lídou a Růženkou toho mám rozhodně víc pozitivního, taky si toho víc pamatuju, kdo ví, jestli ta krupička a houby nebyla spíš nějaká asociace z první školky ve městě.