Re: Naše zkušenost

To je klasika klasická. Dneska se tomu člověk diví, proč neměl odvahu namočit hadr a vzít je po čuni. My jsme zase zažili "No, my tu, pani, nejsme od toho, abychom jim (tříletým dětem) utíraly zadky!". A to bylo dokonce už po revoluci.
Možná by v případě té psí nehody zabrala reakce: "Ježišimarjáfuj, takový hnus, toho se nemohu ani dotknout, zatím to tady nechte, objednám chemickou jednotku!" A vychutnat si pohled na útlocitnou úču, jak mašíruje s botou zpět do světlíku. Děťátko bych odvedla domů v bačkůrkách a nebo odnesla na zádech. No, a pak stačí poprosit pár kamarádů (nejlépe tak sedm osm:)), aby se převlékli do plné polní, co se musela nosit na branné cvičení za normalizace a pěkně vyklidit třídu, aby to nemusely děti s opatrovnicemi cítit, očistit botu, zbytky fekálií a čistícího materiálu zabalit do úhledného balíčku a předat pí. uč. s tím, že se jedná o toxický odpad, na jehož likvidaci nemá jednotka kompetence, tak ať to třeba hodí při procházce do koše na psí hromady. Nakonec bych se jí pokusila potřít vatičkou namočenou v SAVU.