Re: infantilní idiopatická skolióza - máte někdo zkušenost?

Lucko, mě hrozně pomáhá manžel. Anetce už je rok, takže se dost vzpírá, některé cviky ji mám co udržet. Takže jsme si to rozvrhli a cvičíme s ní oba, většinou manžel a já dělám "opičku", rozptyluju jí u toho a už to docela jde. Měla jsem z toho strach, že mě za to nebude mít ráda. Já mám špatnou zkušenost s dětským lékařem. Malá, když se narodila, tak preferovala hodně jednu stranu a už tehdy se stáčela do C. Ve třech měsících jsem já doktora upozornila, že nechce zvedat hlavičku, ona na bříšku jen řvala. Poslali nás na rehabilitaci. Jenže to byl děs, sestra byla nepříjemná, řekla mi, že když se mi to nelíbí, tak tam nemusíme chodit. Prostě hroznej přístup. Anetka má ještě vadu na srdíčku, takže jsem se tím víc bála, když tam vřískala a modrala. V půl roce nám to ukončili s tím, že už je všechno v pořádku. Jenže pak jak se malá začala stavět, a sedat, bylo vidět, že ty záda jsou opravdu křivá. To ale zkušená rehabilitační sestra musí poznat ne? Dětský doktor jí pohybově vůbec neprohlíží, vždycky jen poslechne srdce, koukne na hlavu, prohmatá bříško. Takže jsem mu na roční prohlídce řekla, že chci doporučení na rehabilitaci a ortopedii a už se to rozjelo. Ted máme rehabilitační sestru jinde a je to něco úplně jiného. Říkám si, že když bych to nechala a doufala, že se to zlepší samo (nejdřív jsem myslela, že se to lezením opravdu samo zpraví), tak na to doktor příjde snad až se před ním malá v pubertě ohne. Teď nás čeká vyšetření v Praze u nějakého specialisty a už se smiřuju i s korzetem. Říkám si, že čím dřív, tím líp, teď je ta páteř ještě měkká a tvárná, snad to půjde srovnat. Ještě jednou díky za podporu, já jsem ten typ, co musí všechno probrat..
Lenka