Re: snažím se neučit, ale

Insulo, já myslím, že tomu nezabráníš. Já jsem si užila své, když jsem šla do první třídy a uměla jsem látku do třetí (otec mě učil číst, psát, počítat už od doby, kdy jsem poprvé řekla táta. Tehdy to byl obrovský problém, já se ve škole nudila, učitelka mi nemohla dát práci navíc, prostě do doby než mě dohnali, to bylo dost nepříjemné. Nechtěla jsem, aby dcera uměla číst, psát do doby, než půjde do první třídy. Bohužel písmenka jí začaly zajímat dost brzy. Vždy když se na něco zeptala, snažila jsem se odvést její pozornost někam jinam. Nicméně adoptivní babičky ochotně vysvětlovaly, co je to za písmenko apod. Pak jela na dovču se známými a známý došel k závěru, že když už umí všechny písmenka, proč by nemohla číst. Takže Káťa se nám vrátila jako čtenář. Když umí číst, psaní na sebe nenechalo dlouho čekat. Opisovala písmenka z knížky apod. a už umí i psát. Nejdřív jsem se docela dost děsila, jaké to pro ní bude ve škole. Nicméně dost maminek mě zde ujistilo, že dneska už není problém, pokud jde dítě do školy s tím, že číst i psát umí, že není problém práci přidat. Navíc teď vybírám zš a tak se taky ptám, jak se kde k tomuhle staví a zatím mi nikdo neřekl, že by to byl problém. Tak snad ti to trošku pomohlo.