Re: snažím se neučit, ale

je to tak, radši učitelku upozornit, Martínek uměl číst před první třídou, ne nějak rychle, ale uměl, akorít že ne po slabikách, ale po písmenkách. a protože ve škole se slabikovalo, Martínek si pro sebe v duchu slovo přečetl a pro paní učitelku ho vyslabikoval
mě to nenapadlo, ale při rodičáku učitelka popisovala jeho čtení, že je napřed chvilku potichu a pak to z něj teprve vypadne, tak mi to došlo a když jsem jí to vysvětlila, řekla, že po něm slabikování nebude chtít, ať si čte po svým.

Tomáškovi bylo 5 v dubnu, rozloží zpaměti slovo na hlásky, začíná číst, poznává trojciferná čísla, napočítá do ani nevím kolika, prostě dokud ho to baví, sčítá a odčítá, občas ho napadne nějaký násobení (to pak přijde s dotazem, jestli je 3x3 opravdu 9), zajímají ho encyklopedie, takže má obrovský přehled (to oba kluci, čteme encyklopedie místo pohádek ) ale pro změnu má potíže s motorikou a s výslovností. Jsem zvědavá, co nám na to řeknou u zápisu, odklad by pro něj dobrý nebyl. Ve školce se nudí, chodí do angličtiny už 2 roky, takže není už nic, co by mohl ještě dělat, aby se oddálil zájem o školu.
třeba dostane stejnou učitelku, jakou má teď Martínek a ta je příjemná, dobře se s ní domlouvá. Rozhodně bude totiž ve škole vyčnívat, tím co umí, i tím, co neumí.

nemůžu ho neučit, stejně se učí sám, tak ho musím usměrňovat, aby se neučil špatně (např. zrcadlově)