Astma - dobrá, nebo špatná zpráva?

Nedostatek informací o pravé podstatě nemoci, která je tímto slovem označována, vede často ke zbytečným strachům a nejistotám, které mnohdy vyústí i do nesprávných léčebných postupů. Jde přitom o nemoc, kterou u nás dnes trpí více než půl miliónu lidí, u dětí se uvádí četnost dokonce vyšší než 10 %.

Co je to astma
Řecké slovo „astma“ označuje zkrácený dech nebo ztížené dýchání. V češtině se dříve používalo slovo „záducha“. Slovem „astma“ se tedy i v dnešní době označuje nemoc, která vede ke ztíženému dýchání.

Dechové obtíže jsou způsobeny především zúžením průdušek. Zúžené průdušky kladou překážku do cesty vzduchu proudícímu do plicních sklípků. Nemocný musí dýchat větší silou a pociťuje často nedostatek vzduchu. Při protékání vzduchu zúženými dýchacími cestami často vznikají i tiché nebo hlasitější pískoty, které vnímá někdy i sám nemocný nebo je slyší lékař.

V dnešní době již víme, že astma není jedna jediná nemoc, ale spíše soubor příznaků. Hlavním znakem, a vlastně velmi důležitou příčinou zmíněných obtíží, je stav zvýšené citlivosti průdušek, které jsou schopny reagovat zvýšeně na podněty, na které průdušky zdravého člověka nereagují vůbec nebo reagují jen velmi málo.

Tato přecitlivělost průdušek vede k otoku jejich stěny, ke zvýšenému vylučování hlenu a ke stahu svalových vláken, která každý z nás ve stěně průdušek má. Výsledkem je potom právě zúžení průsvitu průdušek a omezení průtoku vzduchu do plic a z plic.

Hlavní příčina
Tato zvýšená reaktivita průduškové sliznice ovšem nevzniká sama sebou. Její hlavní příčinou je alergický zánět, vznikající ve sliznici průdušek u jedinců reagujících alergicky na látky z prostředí, které se vdechnutím dostávají na sliznici dýchacích cest. Jde především o tzv. alergeny, neboli látky, které jsou schopny v organismu vyvolat tvorbu alergických protlátek, čili alergickou reakci. Jsou to např. pylová zrnka, ale i částečky prachu, roztoči, některé plísně a velmi často i alergeny domácích zvířat.

Alergický organismus se proti takovým látkám brání nadměrnou přehnanou reakcí a posílá do sliznice průdušek nepřiměřeně velké množství různých buněk, které mají za úkol cizorodé látky zničit a odstranit. Protože je ale při alergii tato reakce vždy přehnaná, dochází zároveň i k poškození vlastní tkáně průdušek. Zánětem drážděné hlenové žlázky produkují více hlenu, podrážděná nervová vlákna reagují snáze než obvykle, drážděné cévy snáze propouštějí tekutinu, která způsobuje otok sliznice, a svalová vlákna ve stěně průdušky se velmi snadno stáhnou a sevřou celou průdušku. Výsledkem je nakonec zúžení průdušek, které nemocný pociťuje jako překážku při dýchání. Při mírném stupni může vést pouze k dráždivému kašli. Přibývající změny vedou ke zúžení průdušek, které se již projeví zřetelnými dechovými obtížemi a často i pískoty při dýchání. Při zvlášť těžkém stavu je dýchání zcela omezeno, nemocný nemá dostatek kyslíku, dusí se.

Poznatky
o alergickém zánětu přinesly do léčby astmatu skutečnou revoluci. Do objevení této zánětlivé reakce byla většina astmatiků léčena především léky, které dokázaly stažené průdušky uvolnit a přinést tak okamžitou úlevu. Těmto pacientům se sice většinou po lécích velmi dobře dýchací cesty uvolnily, jejich stavy zhoršení se ale opakovaly vcelku často a pacienti měli prakticky trvale výrazné projevy zvýšené průduškové aktivity.

V průběhu nemoci se často postupně zhoršovala funkce plic i v době, kdy byl nemocný bez akutních obtíží, protože docházelo ke změnám ve stěně průdušek, které již na podávané uvolňující léky špatně reagovaly. Mnozí z astmatiků v dospělosti nebyli schopni plné pracovní zátěže a výjimkou nebyly ani invalidní důchody. Nemocní byli navíc prakticky stále ohroženi možností náhlého astmatického záchvatu.

Hlavními léky
v péči o astmatiky se staly léky, které mají přímou protizánětlivou aktivitu. Tyto léky nedovedou rozšířit průdušky při akutním záchvatu – v takovém případě jsou nadále na místě léky uvolňující stah průdušek, dovedou však velmi účinně snížit aktivitu alergického zánětu ve sliznici dýchacích cest a snížit tak podstatně i reaktivitu průdušek.

Účinná léčba zánětu zabraňuje vzniku chronických změn ve stěně průdušek a zajišťuje normální vývoj funkce plic. Včas zahájená a dobře vedená léčba astmatického zánětu dokáže nemoc natolik potlačit, že nemocný o ní často téměř neví a je schopen vést zcela normální život.

Z podstaty zánětlivé reakce ve sliznici průdušek ovšem vyplývá, že čím déle probíhá astma bez řádné protizánětlivé léčby, tím větší je riziko, že ani dobře vedená protizánětlivá léčba již nedokáže vrátit průdušky do normálního stavu a četnost obtíží bude vyšší.

Vyhlídky
S nástupem protizánětlivé léčby se tak výrazně změnily i vyhlídky nemocných s astmatem. Proti dřívější podobě astmatu jako nemoci, která často nemocného obtěžovala záchvaty dušnosti, nočním buzením, zhoršováním stavu po zánětu nebo dokonce akutními těžkými záchvaty, stojí dnes nemoc, která při dobře vedené léčbě nemusí nemocnému přinášet prakticky vůbec žádná omezení.

S kvalitní protizánětlivou léčbou se před astmatiky otevřela možnost normálního způsobu života včetně plné fyzické aktivity a často i přinejmenším rekreačního sportu. Děti se mohou účastnit běžných letních táborů, škol v přírodě nebo lyžařských výcviků, z nichž bývaly dříve často vyřazovány. Dospělí mohou vést plnohodnotný produktivní život s plnou pracovní schopností.

I když alergii jako hlavní příčinu astmatu dosud odstranit neumíme, je dnes obrovským pokrokem, že jsme schopni tuto alergickou reakci v průduškách velmi účinně potlačit a držet pod kontrolou. Velkou výhodou astmatu je, že celá zánětlivá reakce se odehrává především v tenké vrstvičce sliznice průdušek, a je tak velmi dobře přístupná inhalačním lékům.

Protizánětlivé léky, které se vdechnou do průdušek, se dostávají přímo na místo určení a není nutný průchod krevním oběhem (jako např. u tablet). Inhalačně je tak možno podávat podstatně nižší dávky, než tomu bylo při léčbě tabletami nebo injekcemi. Snižuje se velmi výrazně i možnost jakýchkoliv nežádoucích účinků léčby, protože poměr příznivého, protizánětlivého účinku k možným účinkům nežádoucím je u inhalační léčby nesrovnatelně výhodnější, než je tomu u jakékoli jiné formy léčby.

Astma tedy dnes díky moderním přístupům léčby změnilo svou podobu natolik, že tato diagnóza již zdaleka nepředstavuje takové ohrožení nebo takovou změnu života, jako tomu bývalo dříve. Této diagnózy se dnes není třeba bát. Rychlé potvrzení diagnózy „astma“ je pro pacienta naopak nesmírně důležité, protože její správné stanovení obvykle vede k rychlému zahájení správné léčby a rychlému zvládnutí nemoci.

Ve srovnání s některými jinými možnými příčinami dechových obtíží nebo chronického kašle je diagnóza „astma“ prakticky vždy spíše dobrou zprávou, protože astma je dnes velmi dobře léčitelné a ve většině případů se v životě nemocných stane jakousi neobtěžující samozřejmostí, o které sice vědí, ale do jejich běžného života nijak zvlášť nezasahuje. Cena, kterou za to nemocní platí, je obvykle přijatelná. Stabilizovanému astmatikovi stačí totiž k udržení astmatu pod kontrolou většinou jen zcela minimální dávky léků, které se vdechnou jednou nebo dvakrát denně, mnozí astmatici po delší stabilizaci nemoci nakonec mohou léčbu i zcela vysadit.

(Převzato z časopisu Alergie, astma, bronchitida 1/98)