Víte, co je EB viróza? Mononukleóza.

Jedná se o onemocnění virového původu, které je nejrozšířenější u dospívající populace (v anglicky mluvících zemích se někdy označuje jako „nemoc líbajících se“, což jasně naznačuje jeden z možných druhů přenosu). Chorobu způsobuje virus, který se často označuje ve své zkratce jako EB virus podle svých objevitelů. Onemocnění EB virem (název, který se používá v literatuře) je však totéž co infekční mononukleóza.

Jak se projevuje

Zcela typické onemocnění infekční mononukleózou má čtyři projevy - jsou to únava, teplota, zánět nosohltanu a zvětšení uzlin.

Pacienti, kteří onemocní touto chorobou, mohou ovšem vykazovat jen některý z těchto příznaků, stejně, jako se tyto příznaky mohou vyskytovat i u řady jiných onemocnění. Z dalších příznaků, které se mohou vyskytnout u EB virózy, je třeba uvést žloutenku, přechodné zvětšení jater, sleziny, přechodné zvýšení jaterních testů a otoky horních víček.

Typický průběh choroby začíná únavou, která se objevuje na počátku a může trvat několik dnů až týdnů. Potom se může dostavit teplota, zánět nosohltanu a zvětšení uzlin, a to nejčastěji uzlin podčelistních a příušních. Tyto uzliny bývají zvětšeny většinou symetricky. Únava a zvětšení uzlin bývají často jediným příznakem choroby. Horečka - pokud se dostaví - vrcholí většinou k večeru, kdy může dosahovat 39 až 40 stupňů Celsia.

Ve většině případů odezní onemocnění samo, a to i bez léčby. Důležité je při nemoci zachovávat klid na lůžku, přijímat hodně tekutin a vynechat smažená a pečená jídla, luštěniny, ale i živočišné tuky. Tato dieta je vhodná proto, že v průběhu onemocnění často dochází k přechodnému narušení funkce jater.

I zvýšené hodnoty jaterních testů se většinou (asi v 95 % případů) upraví spontánně i bez léčby během tří až čtyř týdnů. Většina lékařů při nálezu vyšších hladin jaterních testů podává vitaminy, které napomáhají játra chránit. Pokud zvýšené hodnoty jaterních testů přetrvávají déle, je třeba pátrat i po jiných příčinách.

Nakažlivost

Infekce se vyskytuje v dětství, u dospívajících a mladých dospělých. Asi 50 % dětí mělo tuto infekci před pátým rokem života. U většiny těchto dětí probíhá infekce subklinicky, to znamená, že se nevyskytují typické příznaky choroby, nebo infekce proběhne pod obrazem běžného onemocnění horních cest dýchacích, či se klinicky vůbec neprojeví.

Proto se poměrně často stává, že při náhodném vyšetření krve je rodičům sděleno, že dítě pravděpodobně prodělalo infekční mononukleózu, aniž by o tom věděli. Diagnostikovat se to dá podle hladiny protilátek, která se v těle vytvoří po setkání s infekcí či po jejím prodělání.

Hladina protilátek proto zůstává u 90 % naší populace prokazatelná a může se měnit. Změny hladin protilátek se mohou zvyšovat tzv. nespecificky, a to v závislosti na prodělání jiných chorob (angína, chřipka apod.). Z tohoto vyšetření se dá zjistit, zda kontakt s infekcí je poprvé či opakovaně. Aby bylo vyšetření opravdu seriózní, je třeba s odstupem nabrat vzorky krve a opakovaně kontrolovat hladinu protilátek.

Infekční mononukleóza se dá získat jen jednou - při opakování kontaktu s virem dochází pouze k navýšení hladin (označováno jako reinfekce). To je důležité rozlišovat, a podle toho také poskytovat informace hlavně rodičům, aby jak děti, tak rodiče nebyli zbytečně traumatizováni.

Prognóza

Úprava stavu nastává většinou spontánně. Akutní fáze onemocnění trvá asi dva týdny. Ve většině případů je pacient po této době schopen zapojit se do běžných aktivit, ale plná zátěž - hlavně sportování - je vhodná až po několika týdnech. Omezení větší fyzické námahy je důležité hlavně u těch nemocných, kterým se u onemocnění přechodně zvětšuje slezina. V těchto případech by při větší námaze hrozilo až její poškození, proto je třeba vyvarovat se větších aktivit asi tak dva až tři měsíce. Asi 20 % pacientů se může vrátit do školy asi po týdnu, 50 % pacientů asi za dva týdny. Únava, která přetrvává až několik měsíců, se vyskytuje asi u 1 až 2 % pacientů.

Závěrem je třeba opakovat, že 90 % naší populace má v těle vytvořeny protilátky, což znamená, že se s chorobou setkali a prodělali ji skrytou formou, takže o tom ani neví, nebo ji prodělali s typickými příznaky.

Vždy je důležité při nemoci zachovat klid na lůžku, dietu, dostatek tekutin a eventuálně se fyzicky šetřit, je-li pro to důvod. Komplikace, které se mohou vyskytnout - jako ostatně u všech onemocnění - lékaři znají, a myslím, že v tomto článku není třeba se o nich zmiňovat.

Specifická prevence neexistuje. Důležité však je od útlého věku upevňovat osobní hygienu, otužovat se, preferovat zdravou výživu, vyrovnaný životní styl a celkové pozitivní ladění své osobnosti - to je ovšem prevence nejen před infekční mononukleózou, ale naprosto všeobecně.