Pravidla správné diskuze

S vytříbeným citem pro jednání s lidmi se většina z nás nenarodila. Umění komunikace se učíme od svých rodičů, máme-li štěstí na správného učitele pak i ve škole, ať už základní nebo střední.

Ve školce zjistíme, že kamarády nesmíme mlátit polštářem do hlavy, o dřevěné kostce ani nemluvě. Rosteme a učíme se. Povídáme si, vyjednáváme s kamarády ve školce o půjčení hračky či později s učiteli o zlepšení známky. Objevujeme, jak je možné působit na rodiče, abychom dosáhli svého a stejné taktiky pak zkoušíme na první lásky a první šéfy.

Někdy se ale stane, že naše okolí je najednou zahaleno rudým mrakem hněvu či tmavým závojem smutku, ať už rudě či černě vidíme my nebo ostatní nás. A někdy možná ani nevíme, co jsme udělali špatně.

Nakoukla jsem tedy do několika odborných knížek a tady je to nejzajímavější, co jsem v nich objevila:

Nejdříve malá hádanka - jestlipak víte, co je cílem a výsledkem následujícího jednání:

1. Mluvíte stále hezky o sobě a ošklivě o svém protějšku

2. Poučujete

3. Kritizujete výroky a činy ostatních

4. Svádíte vinu na druhé

5. Chcete od ostatních, aby odsoudili vašeho protivníka (toho koho zrovna napadáte)

Uhodli jste ? Pokud jste tipovali, že výsledkem tohoto chování je konflikt, stres, rozčilování a jednání bez výsledku, pak jste hádali správně. Trefa.

Nejspíš ale vaším životním ani krátkodobým cílem rozšiřování "blbé nálady" není a proto se podívejme, jak se lze chovat jinak a jak se proti takovému konfliktnímu jednání bránit.

Základem jednání, ze kterého jako z opěstovávaného semínka vzchází mír a přátelství, je obyčejné slušné chování :

1. Mluvte slušně. Vyhněte se slovům hrubým, vulgárním, odporujícím dobrým mravům.

2. Nepodněcujte rasovou a náboženskou nesnášenlivost či projevy nenávisti.

3. Vyhněte se tomu, abyste i bez vulgárních výrazů někoho uráželi, zesměšnovali, snižovali nebo jinak napadali.

4. Nerozšiřujte o nikom fámy ani pomluvy.

5. Pokud někoho alespoň trochu neznáte (tj. osobně a strávili jste spolu alepsoň měsíc čistého času) nevynášejte o něm soudy a jiné negativní výroky.

Dalších pár tipů následuje:

1. Naslouchejte (tedy pokud někdo mluví, aktivně pozorujte co říká místo přípravy vašeho vlastního projevu).

2. Neskákejte do řeči (možná byste reagovali na nedokončenou větu, která má po dokončení úplně jiný význam)

3. Buďte pozorný (všímejte si i maličkostí)

4. Buďte upřímní k sobě i jiným (zahoďte svojí masku. Žijete přece svůj vlastní život a ne divadlo)

5. Rozeznávejte důležité (jak nutné je reagovat právě na to a to ? Co taková reakce mě a jiným přinese)

6. Buďte učenliví, přijímejte nové nápady (ano, vy to děláte jen tak a tak, ale díky tomu, že něco nového zkoušíme už nežijeme na stromech, není-liž tak ?)

7. Mluvte jen za sebe (žádné my všichni si myslíme, všichni vědí, každý to zná ...)

8. Snažte se vždy na vše dívat jen z té lepší stránky. Poloviny jsou obě stejné, ale všechno zlé má i svou dobrou stránku. Jen ji najít.

9. Jste-li na někoho naštvaní zkuste si ho představit jako malé veselé dítě. I on takový kdysi byl a nejspíš někde vevnitř tu příjemnou stránku má.

10. "Jsou-li mysli příliš rozbouřené, je nejlepší mlčet" ... tolik přísloví

Takže závěrem mi jen zbývá všem popřát, aby jejich dny a povídání byly vždy prozářeny pochopením a veselou náladou a aby se na povídání s ostatními mohli vždy jen těšit.