Chybami se člověk učí

Chybami se člověk učí, říká se, a je to, bohužel, pravda. Tou lepší variantou je učit se z chyb druhých. A tak jsem si řekla, že se s vámi o své chyby podělím.

1. Chyba první - všestranný kočár, co něco vydrží

Ještě před narozením miminka jsem pilně prostudovala návod na tu správnou volbu kočárku uveřejněný na internetu, myslím, že zrovna na Rodině. Měla jsem to "promakané" a všechno logicky zdůvodněné.

Zvolila jsem malou prodejničku v našem městě, sice trochu dražší, ale to se přece vrátí na benzínu, který nebudu muset projet kvůli případným reklamacím. Koupila jsem multifunkční čtyřkombinační kočárek, pěkně bytelný, abych s ním mohla jezdit i do lesoparku, praktické khaki barvy, s pořádným košem, nastavitelnou rukojetí, zkrátka kočár, co vydrží několik let a snad i několik dětí. Nedodržela jsem pouze jedno doporučení - vybírat kočárek s dítětem. Chtěla jsem mít před narozením drobka všechno přichystáno a kromě toho jsem si říkala - jak do výběru kočáru může mluvit novorozenec? Když jsem se konečně rozhodla ke koupi, měla jsem všechno promyšlené a byla se svou volbou naprosto spokojena.

Neuvědomila jsem si bohužel několik detailů, které se později ukázaly jako podstatné.

a) Malá prodejnička v místě možná ulehčí reklamaci, ale rozhodně ne výběr. Chodila jsem do obchodu snad tři měsíce, týden co týden, a pokaždé se mi dostalo slibu, že katalog s aktuálními vzory přijde každou chvíli. Nakonec jsem, tlačena k rozhodnutí rostoucím břichem, stejně koupila kočár, který tam stál od samotného počátku, a z jeho prapodivné barvy si udělala přednost.

V malém obchodě zkrátka mají především zájem prodat zboží, co jim právě stojí na skladě, nikoliv vám ulehčit výběr, čemuž nakonec pravděpodobně přizpůsobí i poskytované informace. Rada první tedy zní - jděte tam, kde jsou na kočárky specialisté a prodávají jich hodně.

b) Skutečnost, že kočár je velký, bytelný a multifunkční má také své stinné stránky. Mezi ty patří třeba vyšší váha a horší skladnost. Ani jedno nemusí být na závadu, pokud bydlíte na rovině, v městě, kde jsou bezbariérové nájezdy na chodníky a nízkopodlažní tramvaje, a pokud máte velké auto, či nehodláte s dítětem cestovat.

Já, která bydlím na kopci, jsem se s dobře patnáctikilový fiakrem strašlivě dřela a připadalo mi neskutečně neefektivní vláčet kvůli čtyřkilovému drobečkovi takovou těžkou mrchu. Navíc jsem naivně dala na paní prodavačku a majitelku obchodu v jedné osobě, jejíž švagrová kočárek mnou zvoleného typu údajně vozí ve favoritu, a sama si to předem nevyzkoušela. Kočárek se do favoritu skutečně vešel. Jenže pak už byl docela problém dostat tam cokoliv jiného.

Moje druhá rada je: promyslete si dobře, do jakých podmínek kočárek kupujete a co s ním budete provádět. Pokud kočár chcete převážet, přijeďte k obchodu s vozem a nebojte se vyzkoušet jeho skladnost. Jestliže jej hodláte nakládat a vykládat denně, může vám složitý způsob nakládky pěkně znepříjemnit život. U žen drobnější postavy může být velmi důležitá samotná váha kočárku. K čemu vám bude kočár, který díky své bytelnosti vydrží roky, když každý den z těch mnoha let tvrdě (a zbytečně) oddřete? Zvažte také, zda se vám místo jednoho hypermultifunkčního kočárku nevyplatí koupit kočárky dva: hluboký a sporťák. Cenový rozdíl mezi těmito variantami může být minimální, a to ještě můžete hluboký kočár, který nebývá tak zničený, dobře prodat.

c) Novorozenec do volby kočáru sice nemůže mluvit, ale řvát ano. Mnou pečlivě vybraný kočár moje dceruška od samého počátku nenáviděla. Kdo ví, zda za tím bylo drncání, tolik odlišné od měkkého pohupování v bříšku (takže by řvala v každém kočáru), nebo barva. Každopádně doporučuji před narozením dítka pouze zvolit vhodnou prodejnu, a konkrétní kočár vybrat až pár dní po narození (stejně se první dva, tři týdny s dítětem ven nechodí), až když se ujistíte, zda vaše dítko netrpí averzí k určité barvě. Pokud máte dobrou kamarádku či sestru obdařenou dětmi, půjčte si pro začátek kočárek od ní. Miminek, jako jsem měla já, naštěstí moc není, ale přece jen - vytrvalé a hlasité řvouny (pět a více hodin řevu denně) lépe zklidníte v šátku.

Radím proto: počítejte s tím, že i novorozenec může mít specifické požadavky na podobu vozidla, může preferovat jiné způsoby přepravy, než je kočárek, a svůj názor umí dát důrazně najevo. Ušetříte si tak infarktové chvilky, kdy, zrudlá po konečky vlasů a poháněna zuřivým jekotem růžového uzlíku, spěcháte ulicí, probodávaná pohledy kolemjdoucích žen, v nichž zcela jasně čtete odsudek "neschopná matka".

2. Chyba druhá - levný kočár na zkoušku

Jak jste už asi pochopili, náš pečlivě vybraný, bytelný a všestranný kočárek se nastěhoval do sklepa, posléze byl prodán, a dítě se spokojeně uhnízdilo v šátku. Jak rostlo, měnily se úvazy, až se nakonec, po překročení devíti kilogramů, definitivně přesunulo na záda. To už jsem byla zkušená nosička, která by se mohla měřit i s černoškou z Ghany. Rok jsme se bez kočárku bez problému obešly, ale pak nám začal chybět. Dítě zkoušelo první krůčky, tu chtělo prozkoumat kamínek, tu kytičku, a pořád jej uvazovat a sundávat nebylo příliš praktické. Poučila jsem se z předchozí zkušenosti a koupila jsem kočár, který byl lehký, do kufru auta se vešel a měl kšandičky, které vzdorujícího tvora udržely bezpečně na místě. Přesto ve mně hlodaly určité pochybnosti ohledně toho, zda dítě kočárek přijme, a tak jsem šetřila. Kočárek nakonec, po několika vzrušených debatách s dcerou, sloužil rok, což ovšem byl jeho limit. Upínací spona praskla, zuby brzdného systému se vylámaly, šroubky poztrácely, a co nejhůř, po nesčetných nájezdech na obrubníky se ohnula rukojeť tak, že jsem ji měla do půli stehen. Bohužel, má dcerka není z dětí, které poslušně jdou, kam jim rodiče ukáží, naopak, vyráží přesně opačným směrem, takže pokud chci někam dojít, bez kočárku se stále neobejdu. Nezbylo mi, než uvažovat o pořízení dalšího dopravního prostředku, i když je jasné, že jej nebudu používat déle než půl roku. Radím proto: na koupi kočárku zbytečně nešetřete. Na rčení "laciné - dvakrát placené" je hodně pravdy. Typy kočárků se mění každý rok, zkušenost kamarádky (či maminek z Rodiny) vám přesto může pomoci vybrat alespoň značku vyznačující se patřičnou trvanlivostí. Počítejte s tím, že děti jsou různé. Šátkové dítě může nakonec sporťák potřebovat déle než hodný sousedovic Pepíček, který poslušně capká, veden za ruku, zatímco váš drak, pln důvěry v bezpečí mateřské náruče, podniká odvážné výboje do okolí.

3. Chyba třetí - lehoučké golfové hole

Neprozřetelně jsem se o svém problému zmínila před svou maminkou a ta mi jednoho dne přinesla báječné, skladné golfové hole. Znáte to, jen takové to sedátko na kolečkách, bez stříšky, bez košíku. Báječná věc - pokud s ní chcete jezdit po hladké dlažbě supermarketu, popřípadě v ní vozit panenku. Do obtížnějšího terénu (ne, nemluvím o lesních pěšinkách, ale kachlíkových chodnících a vysokých obrubnících našeho města) však poněkud nepoužitelné, zvlášť pokud je zatížíte třinácti kily živé váhy. Konstrukce golfových holí totiž nenabízí páku, pro nájezd na chodník nezbytnou. Navíc nejsou odpružené, a tak na nerovnostech tvrdě drncají. Vím, jsou maminky, které s golfovými holemi běžně jezdí, ale já jsem to po několika úmorných cestách do obchodu a dcerčiných (úspěšných) pokusech vystoupit za jízdy vzdala.

Nedejte se mýlit: golfové hole, zvláště v té minimální variantě, nejsou kočárek a nepočítejte, že vám jej nahradí.

4. Napočtvrté snad trefa

Nakonec jsem koupila sporťák s podobnými vlastnostmi, jako byl ten předchozí, jen, doufám, kvalitnější, který po roce snad ještě prodám.

Vědět hned zpočátku, na co si dát pozor a jakou variantu zvolit (u nás to byl šátek+dobrý sporťák) ušetřím 1800 Kč za bytelný, x-kombinační kočárek (rozdíl mezi cenou kupní a prodejní), 2000 Kč za nekvalitní sporťák a 700 Kč za zbytečné golfové hole. Podtrženo a sečteno, zkušenost za 4500 Kč.

Moje poslední rada tedy zní: dobrá rada je vskutku drahá, neváhejte se po ní pídit. U známých, přátel, na internetu. A pokud jste náhodou absolvovali stejnou anabázi stylem pokus-omyl, nezoufejte. Při druhém - a každém dalším - dítěti (snad) už budete vědět, co a jak.