Kniha hledá autora aneb o životě na Madagaskaru

Na Madagaskaru se ovšem mezi čtenáře počítá pouhá polovina obyvatelstva. Ta druhá polovina je negramotná. O vzdělání se zde řadě dětí jenom zdá. Základní školní docházku na Madagaskaru zahajuje 85 procent dětí, ale ukončí ji pouze 14 procent. Fakta více než výmluvná.

Díky humanitární organizaci vznikl projekt, který umožní vydání zřejmě vůbec první dětské knihy v jazyce původních obyvatel – v malgaštině. Dosud je na Madagaskaru vyučovacím jazykem francouzština a mnoho dětí tak naráží na jazykovou bariéru. Od letošního podzimu se ale začne vyučovat malgašsky.

A jak taková první malgašská dětská kniha vůbec vzniká? Vyhlásí se literární soutěž a z dvaceti nejlepších příspěvků se potom sestaví kniha. Vyjde v nákladu 40 000 výtisků.

Vzdělávání na Madagaskaru bohužel nepřeje ani počasí. Každý rok zničí cyklony na ostrově zhruba 2 000 školních tříd. Madagaskar je prostě ráj zvířat. Lidé jsou už na tom hůř.

Pro naše děti, které většinou ráno při vstávání vehementně protestují a o škole se vyjadřují mírně řečeno s procítěnou nechutí, je něco takového naprosto nepředstavitelné. Naštěstí. Jen v hodinách dějepisu se dozvědí, že česká kniha na tom svého času taky nebyla nejlépe. V době Magdaleny Dobromily Rettigové si mohla česká kniha s dnešní malgašskou podat ruku. Nějací čtenáři by se už našli, ale knihy v češtině prakticky neexistovaly. A tak měl každý vlastenec jednu základní vlasteneckou povinnost – napsat českou knihu. Aby vůbec nějaké byly. A vyšlo to! Do slova a do písmene.

Máme prostě štěstí. Nejen na počasí, ale i na předky. Kéž by trochu štěstí měly i děti a Madagaskaru!