Školka pohledem zvenku a zevnitř

Když jsem po mateřské přijala místo jako učitelka v mateřské škole, spousta mých známých mi říkala a stále říká, že jsem se zbláznila. A asi mají pravdu. Říkala jsem si, že kancelářská práce pro mě není a práce s dětmi mě baví, už jsem s nima zažila ledacos, a že mě nemůže nic zaskočit. Ach jak jsem byla naivní, ostatně jako vždy vycházím z předpokladu, že všechny děti jsou hodné, slušné, chytré, rodiče příjemní a chápaví atd.

Loni jsem coby rodič chodila do školky pro dceru, a protože jsem si ji brala před obědem, chvilku jsem vždy čekala než si s dětma venku dohraje. Z pohledu rodiče, kterému je plno věcí skryto, jsem si říkala, jakou mají učitelky pohodičku, když děti vypustí na zahradu, že se vlastně moc nepředřou. Vůbec jsem netušila, že i když stojí, stejně děti pořád počítají, dívají se, jestli si navzájem neubližují, jestli jim nehrozí nějaký úraz, utírají dětem nosy nebo jim neustále nasazují rukavice, nebo zavazují tkaničky od bot.

Samozřejmě jako matka jsem s jinými maminkami probírala školku - vždyť nejčastější téma matek jsou právě děti. Většinou jsme nemluvily o tom, že je vše skvělé, vždy jsme byly s něčím nespokojené, a co že ty učitelky asi dělají, že se moc nepředřou.

Teď mám možnost nahlédnout pod pokličku, na vlastní kůži si zažít tu domnělou "pohodičku". Nenacházím slova, která by to nejlépe popsala. Vše začalo 1.září, já ve třídě nejmladších dětí. Do smrti nezapomenu ten brekot, kdy začal jeden a postupně se přidávali ostatní a o obědě už brečela celá třída. Přišla jsem domů a všechno mě bolelo, celý den chovat nespočet dětí, stehna jsem měla jako dvě velké modřiny otlačené od sedících dětiček.

Počet dětí

V každé třídě je 28 dětí. Asi se dopředu zřejmě počítá, že všichni nepřijdou, ale ono i tak jich chodí kolem 25. Pokud by přišly všichni, tak v naší třídě je pouhých 27 židliček. Takový počet dětí na jednu učitelku, která má jen 2 ruce, 2 oči a 2 nohy je opravdu neuvěřitelný. V takovém počtu je zásadní úkol uhlídat, aby se nikomu nic nestalo, což je hodně obtížné, protože dnešní děti jsou hodně agresivní. Stačí se jen otočit nebo jít někomu utřít zadek, protože to některé, téměř pětileté děti ještě stále neumí a volají ze záchodu své oblíbené "hotovo". U tříletých to ani nekomentuji, protože tam se každý den někdo počůrá a nebo pokaká občas i několikrát, takže jedna učitelka musí dítě vzít, umýt a převléci, ale pak je zbytek dětí vlastně bez dozoru a může se stát ledacos, ale jak být na dvou místech zároveň, když máte počůrané dítě, nebo i polité a další přijde žalovat, že někdo někoho mlátí, do toho ještě slyšíte něčí jekot a další dítě něco potřebuje podat, další dítě nutně potřebuje napít, takže musíte udělat šťávičku, další dítě mi při tom všem sděluje, že se mu stýská a začíná brečet.

Nejhorší je, že při takovém počtu se s dětmi moc neudělá, protože polovina jich zlobí, nedává pozor a vy je stále napomínáte. Jsou období, kdy většinu dětí skosí nějaká nemoc a pak jich třeba chodí jen 15. A to je o něčem úplně jiném. Co se s těmi dětmi stihne probrat, vyrobit a naučit je, i si v klidu hrají, protože tam není takový nával.

Rodiče

Další samostatnou kapitolou jsou rodiče. Dají se rozdělit do několika kategorií. Na strkače - ti strčí ráno dítě za dveře a mizí. Pak jsou to prudiči - ti jsou stále s něčím nespokojení. Další skupinu tvoří přemoudřelí rodiče, kteří přece vědí vše nejlépe. A konečně sympaťáci a rozumní rodiče. Většinou mají i fajn a pohodové děti. Největší je ovšem skupina maminek na mateřské dovolené. A to je další kapitola.

Maminky na mateřské dovolené

Ani sebeobětavější maminka nedokáže svému dítěti nahradit kolektiv vrstevníků. Pro dítě je užitečné se v kolektivu prosadit, najít si tam své místo a zjistit, že se svět netočí jen kolem něj, naučit se pomáhat druhým i sdílet společné nadšení nebo radost. Pokud dávají maminky na md děti do školky s tím, aby se něco naučily a byly v kolektivu, pak k tomu nemám sebemenší připomínku. Tyhle maminky si dítě vyzvedávají po obědě. Jenže je řada maminek, které jsou doma s druhým dítětem a to starší do školky odloží (ráno pošlou tatínka, nebudou přece tak časně vstávat) a vyzvedávají si ho až pozdě odpoledne. Samozřejmě, že starší dítě žárlí na mladšího sourozence, protože on může být s maminkou a jemu je to upřeno, z toho často plyne i jeho větší agresivita a zlobí hlavně proto, aby na sebe nějak upozornilo. Pokud konejšíte takové dítě slovy, že si ho maminka jistě někdy vezme po "o" odpoví, že ne, že je z něj na nervy. Když mi taková maminka pak ráno předává dítě se slovy, zas má dneska den a tak si to užijte, a vítězně se usmívá, jak se ho zbavila. Jo a zítra nebude, to jste ráda co. Většinou mám chvíli pusu dokořán, protože "nějak nechápu".

Nemoci

Na každé třídní schůzce říkáme rodičům: "Buďte ohleduplní k ostatním dětem a neposílejte do školky dítě nachlazené nebo jinak nemocné." Spousta rodičů to tak nedělá. Nejvíc mě trápí, že jako učitelka s tím nemohu nic udělat. Existuje sice sešit s názvem "Denní filtr", kde se zaznamenává, když má některé dítě teplotu nebo kašlem ruší ostatní při spánku nebo je nějak jinak nemocné, ale to je vše. Nemáme žádné pravomoce, proti takovýmto nesvědomitým rodičům zakročit. Dříve spolupracovaly školky s dětskou lékařkou a učitelka mohla na rodiči požadovat potvrzení od lékaře a až pak dítě vpustit do třídy. To už bohužel dnes není a je to velká škoda, protože spousta dětí má dnes sníženou imunitu, děti po nemoci také a pak jsou zbytečně opět nemocné. Dětem stále teče z nosu celý rok. Množství kapesníčků, co spotřebují, je neuvěřitelné. Kašlou, prskají a rozšiřují infekci mezi sebou. Pokud upozorním rodiče, že dítě kašle, často slyším odpověď "já vím" a druhý den je dítě zase ve třídě. Když jednomu dítěti bolelo ouško, říkám mu: "Uvidíme a pak zavoláme mamince". Na to odpovědělo : "Mamince nevolej, ona to ví." Rodiče posílají i takové děti, které ráno blinkají nebo mají zvýšenou teplotu. Je mi z toho smutno, když vidím, jak dokáží být lidé k sobě neohleduplní, vlastně k ostatním zdravým dětem, i k rodičům, kteří dodržují veškeré zásady a nechávají si v nemoci dítě hned doma.

Proč to tak je? Protože je to státní školka? Řada rodičů si spousty věcí vůbec neváží. Už to, že školné je pouhých 500 Kč - v přepočtu je to 20,50 Kč za den hlídání - kde by našli levnější? A předškoláci to mají zadarmo. Snad i proto se někteří rodiče k nám učitelkám chovají jako k ukrajinským služkám a pak můžu mít třeba deset titulů, jednají s námi povýšeně.

Proč je tu takový nepoměr ve vztahu učitel - rodič? Vždyť dřív být učitelem v sobě neslo i určitou společenskou prestiž a úctu. Dnes jsou to takoví naivní otroci a pokud se jim podíváte na výplatní pásku, pak pochopíte, proč používám příměr otrok. Občas se ptám, proč to ti lidé vlastně dělají. Motivace finanční nulová, neskutečná odpovědnost - na některé děti se nesmí člověk ani křivě podívat, nedej Bože, aby se přihodil nějaký úraz. Jako zákonem schválnosti se dějí úrazy dětem rodičů, kteří jsou nechápaví a veškerou vinu pak svalují na učitelku. Je opravdu nepříjemné s takovými lidmi jednat. Oni berou dítě jako svůj majetek, značkové auto, které ráno ve školce zaparkují, večer si ho vyzvednou a běda, pokud má nějaký škrábanec nebo odřený lak. Nejraději by byli, aby dítě nedělalo nic, aby se neušpinilo, nezapotilo, neporanilo se nůžkami.... Ale že by se zajímaly o dítě blíž, co ho trápí, to už většinou neřeší. Hlavně nechci, aby to teď vyznělo, že máme v celé třídě parkoviště plné takovýhle nablýskaných aut.

Můj velký obdiv patří učitelkám, které už působí v mateřské škole více let. Obdivuji, s jakým nasazením pracují a s jakou trpělivostí se dětem věnují. Přála bych si, aby tohle povolání získalo zpět svou prestiž, za to, co všechno dělají pro naše děti. Aby rodiče byli jen ti rozumní a chápaví, kteří neposílají do školky dítě v nemoci.

Někdy se ptám, zda to všechno má cenu a když si říkám, že mi tohle všechno za to vůbec nestojí, vzpomenu si na ty spokojené milé děti, některé fajn rodiče, ostatní milé učitelky a paní ředitelku, která školkou žije a dělá pro ni maximum. Ta kdyby to dokázala, tak sama postaví další pavilon, aby mohla všem rodičům vyhovět. K tomu jí bohužel nepomůže ani kostým Bořka stavitele, který si oblékla na školkovském karnevalu. On zápis zas nedopadl tak špatně, jak se všude píše. Letos byl hlavním kritériem věk a tak ze 150 přihlášených dětí se vzalo necelých 60, poslední se vzaly děti narozené v lednu 2008. To jsou tříleté děti, takže ten velký zbytek tvoří rozhořčení rodiče dětí hodně malých. V průběhu roku, když bylo místo, se braly ani ne tříleté děti a většina nebyla na školku připravena a ani školka nebyla připravena na tak malé děti. Od toho jsou jesle a ne jedna učitelka na 28 počůraných a pokakaných dětí, kteří se neumějí ani samy najíst. Stále pomáhá třídě s nejmladšími dětmi každý, kdo může, paní školnice, ostatní učitelky s převlékáním dětí. U nás ve třídě pomáhá i hodná paní kuchařka, když se děti vrátí z venku.

Takhle bych mohla popsat spoustu papírů, ale šetřme naše lesy. Škoda, že se nedá ten každodenní šrumec s dětmi lépe popsat. Snad jen kdo to zažije na vlastní kůži, tohle všechno správně pochopí.