Již dva roky zákon o rodině nově upravuje i jiné formy péče o děti, než péči výhradně jednoho z rodičů. V praxi se však nové možnosti, po kterých dříve společnost tolik volala, příliš neaplikují.
Srpnový díl televizního dokumentárního cyklu Čas pro rodinu s názvem Rodina a rozvod se věnoval problematice střídavé péče o děti po rozvodu rodičů.
Důvodů může být celá řada – neznalostí nových zákonných možností počínaje a emočně náročnými rozchody, kdy rodiče nejsou schopni společně komunikovat, konče. Schopnost a ochota se společně domlouvat ve věcech týkajících se dítěte je jedním z předpokladů, které střídavá výchova vyžaduje. Dalším předpokladem je přání dítěte žít s oběma rodiči, stejný nebo podobný přístup k výchově dítěte u obou rodičů a taková blízkost bydlišť obou rodičů, aby dítě neměnilo školu a kamarády.
V pořadu jsme se setkali se dvěma rodinami, které ještě před zákonnou úpravou střídavou výchovu o děti praktikovaly.
Příběh prvý
„Rozvedli jsme se, když bylo Kateřině sedm let,“ vzpomínají její rodiče. „Rozhodli jsme se, že spolu již dále nemůžeme žít, ale zároveň jsme nechtěli, aby její vzpomínky na náš společný život byly o hádkách a nedorozuměních.“ Dohodli se, že tehdy malé Katce o rozvodu řeknou společně. Domnívali se, že dcerka nic o jejich nedorozuměních nemůže tušit, protože se před ní snažili chovat, jako že se nic neděje. „Cítila jsem, že něco není s našimi v pořádku,“ vzpomíná Kateřina. Tehdy odjížděla na školu v přírodě a do třídy s ní chodila Anička, jejíž rodiče se tehdy také rozvedli. „Spolužačka mi na škole v přírodě řekla, že když se naši rozvedou, už nikdy neuvidím tátu, protože o mě přestane mít zájem.“ Matka Kateřiny s dojetím ukazuje pohled, který tenkrát Katka ze školy v přírodě psala. „Na jednom pohledu bylo třikrát napsáno rodina, což vůbec neodpovídalo jejímu tehdejšímu vyjadřování – byli jsme pro ni prostě máma s tátou.“ Tenkrát z textu na pohledu vycítila, jak je pro Katku rodina důležitá a utvrdilo ji to v přesvědčení, že bude vzájemnou komunikaci mezi bývalým manželem a Katkou podporovat. Na otázku, proč si myslí, že na široký kontakt, který by se dal nazvat střídavou výchovou, přistoupil i manžel, odpovídá – asi proto, že měl Katku moc rád.
Oba rodiče Kateřiny se shodují v tom, že nejdůležitější pro to, že byli schopni se před dvanácti lety na střídavé výchově domluvit, navzdory tomu, že neexistovalo žádné zákonné ustanovení o společné péči, byla vzájemné tolerance a fakt, že si nepřestali jeden druhého vážit jako člověka.
Jenom mají obavy, aby se „houpačka nevyvrátila na druhou stranu“, jak obrazně říká otec Kateřiny. Aby si dcera nemyslela, že případně i její rozchody budou bezproblémové. Kateřina se ale domnívá, že jí rozvod rodičů přinesl ponaučení v tom, že se i těžká životní situace dá řešit bez zbytečných hádek, emocí a ubližování si navzájem. Velmi oceňuje, že i když „ona sama měla někdy černé chvilky a tátu za něco proklínala, byla to máma, která se jí snažila jednání otce vysvětlit a hledaly společně pozitivní stránky věcí“.
Na otci si váží i jeho vlastnosti, že vždycky hrál s „otevřenými kartami“. Asi rok poté, co se od nich odstěhoval, začal nový vztah. Malou Katku tenkrát požádal, aby mu novou partnerku schválila. Dnes má Kateřina malého bratra Davida a druhou manželku otce považují ona i její matka za svou přítelkyni.
Příběh druhý
vypráví o Tereze, jejíž rodiče se rozvedli před deseti lety a nejen, že vztah obou rodičů po rozvodu prošel změnou, ale i kontakt Terezy i její sestry s otcem se výrazně změnil. „Naši nám o rozvodu řekli, až když se rozvedli,“ vzpomíná Tereza. Tenkrát mi bylo jedenáct a dostala jsem na ně obrovský vztek. Měla jsem pocit, že tím, že se rozvedli, mi strašně ublížili a něco mi vzali, Zalezla jsem do postele a křičela jsem a brečela. Dnes si myslím, že maminka zvolila velmi citlivý přístup, aby mi celou záležitost vysvětlila. Podvědomě jsem se bála, že bude na tatínka hubovat a ukazovat na to, v čem je špatný, ale to se nestalo. Maminka mi klidným hlasem řekla, že se budeme samozřejmě s tatínkem vidět každých čtrnáct dní, že mu budeme moci třeba každý den telefonovat. Vysvětlila mi, že si spolu opravdu nerozumějí a že si oba myslí, že to bude pro všechny lepší, když spolu nebudou a proto, že se rozvedli.
Tereza se sestrou chodily pravidelně každých čtrnáct dní k tatínkovi na víkend a on by jim ve chvílích, kdy u něho byly, snesl modré z nebe – ale největší tíha výchovy byla na mamince – to si Tereza dnes naprosto uvědomuje. „Když šla na nás obě puberta, maminka nabyla dojmu, že potřebujeme mít i mužský vzor a pevnější ruku a navrhla tatínkovi, zda by nechtěl, abychom u něho se sestrou týden v měsíci bydlely. Tatínek souhlasil – oba rodiče pochopili, že je nutné, aby spolu začali více komunikovat než před tím. Bylo třeba vědět, jaké mají děti úkoly, povinnosti, co je třeba koupit a podobně. Situace nakonec dopadla tak, že obě děvčata bydlela čtrnáct dní u otce a čtrnáct dní u matky, protože je nebavilo se často stěhovat.
Otec Terezy na střídavé výchově oceňuje zejména to, že měl i on větší vliv na výchovu obou dcer a je rád, že se dcery, i když jsou obě ve věku okolo dvaceti let, za něho nestydí a dodnes se rády zúčastňují společných akcí. Z mužského hlediska si myslí, že střídavá péče má i tu výchovu, že má čas na děti a zároveň i na své koníčky. Zároveň si uvědomil, že kdyby byl s dcerami stále, asi by některá nedorozumění řešil jinak, než je řešil, když s nimi byl pouze půl měsíce. „Řekl jsem si, zda řešení určité věci mi stojí za to, abychom si kazili společné chvíle, když dcery třeba za tři dny již odejdou.“ Zároveň si myslí, že důležitým předpokladem pro střídavou péči je nejen nutná blízkost bydlišť obou rodičů, ale vzájemná vůle komunikovat a děti vzájemně proti druhému z partnerů nepopouzet. Určitě si myslí, že kdyby se bývali nerozvedli, neměli by dneska mezi sebou celá rodina tak pěkný vztah, jako mají nyní. Sám si nedovede představit, že by svátky, narozeniny a jiné příležitosti dcer neoslavili všichni společně i přesto, že jsou vlastně již deset let se ženou rozvedeni.
Tito rodiče intuitivně cítili, že to je dobré nejen pro jejich děti, které nechtěly o žádného z rodičů přijít, ale i pro ně samé. „Kdybychom se nerozvedli, asi bychom si k sobě vzájemně nenašli takový vztah, jako máme teď,“ říká v pořadu jeden z otců a z jeho vystoupení je cítit, že to myslí doopravdy.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.