Diskuze : Hlavní : Děti a sport

Děkuji za odpovědi...Hodně jsem si ujasnila...
Vůbec mi nedošlo, že by to fakt už chtělo i volno bez tréninků. Ani v létě moc volna nebylo...
A ta tělocvična a hala je klukům už skoro malá. Od ledna budou mít i jeden trénink týdně venku... A teď jim začal i trénink nový na pohyb, tak to bude přes zimu zpestření.
Nejde o tréninky vyloženě navíc.
Jak čtu, tak těch naprostých nadšenců s chutí na sobě dřít je minimum...
Pár znám z klubu, ale jsou to tam taky bílé vrány...
Kluci co jim to nešlo nebo nechtěli, jsou dávno pryč.
Syna fotbal baví, dělal i plavání, ale souběžně to nešlo. Vlastně by mu šel každý sport, ale je jasné, že vždy je to o dřině na sobě kromě té smetany.
Navíc je to soutěživý typ co potřebuje poměřit své síly častěji než na závodech a dá přednost kontaktním tréninkům s kamarády.
Držím palce všem rodičům a jejich dětem, které sportování baví a je jim v celém životě radostí...
Vést dítě ke sportu je záběr na léta i pro rodiče

Děti sportují a dokud do toho budu moc mluvit, tak sportovat budou. Stačil by mi i neorganizovaný sport/pohyb, ale to není moc reálné, takže chodí 3x týdně na organizovaný plus starší syn občas nějaký turnaj. Nadšení je samozřejmě kolísavé, hlavně u syna) (skoro 11, který je dost maximalista a když mu něco nejde, má z toho nervy (a zároveň bohužel není žádný talent, aby mu věci šly hned; musí se fakt snažit a trénovat). Ze soutěžních zápasů byl loni nervózní týden předem, letos je to už výrazně lepší. Dcera (7) je taková lehkomyslnější (a možná i talentovanější), ta hlavně ráda pokecá s holkama a užívá si to vůbec spíš společensky než že by řešila výkon
Občas by samozřejmě měli oba tendenci tvrdit, že "už je to hrozně nebaví" (protože se jim zrovna teď nechce na trénink nebo se nadchly pro jinou aktivitu), ale to vždycky utlumím sdělením, že do konce roku o tom nemíním diskutovat a potom, že si teda mají vybrat jiný sport (a vaření nebo keramiku, pokud chtějí, tak, aby to stíhali se sportem a ne místo něho).

nejstarší celkem ano, ale krize mívá taky. Více než sportu se ale týkají klavíru, ale i u sportu zejména po nemoci nastává velké fňukání až pláč, že to nedoženem nezvládne apod. Ona je ale poměrně cílevědomá a je celkem dříč, ač není nijak sportovně nadaná.
Zato její pohybově nadaná sestra, kterou tak nějak "nutím" ke stejnému sportu (kdyby chtěla jiný, nebyl by problém, problém je, že ona nechce nic, chce sedět doma u tabletu nebo televize) má krizi tak jednou za dva týdny, to ji musím na trénink nutit, ale po tréninku je ráda, že tam šla.

Osvědčilo se mi, aby sport byl opravdu radostí, nechat sítě vybrat sport a jeho úroveň. Dcera (12) se z atletiky, kde měla své silné medailové disciplíny dala na sokolskou všestrannost. A to nadšením, se kterým tam chodí, je opravdové. Strašně jí baví nářadí a gymnastika. Občas si něco zaběhne, raději delší trasu, klidně s dospělými. Ale nechce závodit ve své kategorii a neustále se porovnávat s vrstevníky a sbírat nějaké body. Prostě chce sport dělat pro radost, pro sebe, ale hlavně ne závodit. Když závodila, zdálo se mi, že sport ráda nedělá, teď je to naopak.

U syna byl ještě větší oříšek popasovat se s tím, že závodění není pro něj. Kdekoliv byl, vyhrál nebo byl alespoň na bedně, dali jsme ho na druhý sport jen jako kompenzační, a tam s minimálním tréninkem oproti ostatním začal taky vyhrávat. Po sportovních testech mu vyšly vynikající dispozice k některým sportům. Ale sdělil nám, že ho tréninky a soustředění baví moc, baví ho parta kamarádů, kterou tam má, ale vadí mu závodní stres. A nic na tom nemění, že vyhrává, je to spíš horší. Tak jsem závodění omezili, jenže se to v oddílu nelíbí trenérům. Tak to máme takové otevřené a na otázku, jestli sportuje s nadšením můžu říct, že jo, pokud nezávodí. Ale na to u nás moc kluby nastavené nejsou.

Obě dětí sportují 3x týdně tréninky, víkendy turnaje +lyže, kolo, brusle, plavání.... K tomu mají hudebku. Absolutně bych nepřipustila, že by řekly že končí. Vidím co mají volného času i tak. škola je na prvním místě, ale nejít na trénink kvůli tomu, že se musí učit neexistuje. Trénink i s cestou je max 2 hodiny a to z volného odpoledne se dá i s učením zvládnout.

To, že v pubertě se končí se sportem je známá věc, důvodů může být víc -špatně zvolený sport, špatné návyky z domu - hledám cestu nejmenšího odporu a pokud mě doma vedou k tomu, že není úplně tak "nutné být všude" tak si to vezmu i já za své....
Může to být, ale i špatně vedeným tréninkovým procesem nebo kolektivem, který nesedne. Končí i takové ty rádoby kroužky, protože kam se opravdu nemusí tam se postupně přestává chodit a ono to bez toho kolektivu moc nejde a postupně to přestane bavit i ty zodpovědné.