Re: Co naši miláčci rozmlátili nebo jinak zničili -

Lano, to mě "těší", že má někdo doma taky takový "dáreček" jako my Z reakcí některých lidí zde nabydu vždycky dojmu, že není na světě většího vyvrhele než je naše dítko , tak jsem ráda, že tomu tak neníO lezení po výškách, nulovém pudu sebezáchovy a neskutečně vysokému prahu bolestivosti (kdekoliv se pomlátí, spadne, flákne - nehne brvou, nic ho nebolí, ani to v tom řádění nevnímá)bych mohla taky psát romány...Kupodivu náš drak se téměř nevzteká a když, tak to jen tak minuta, dvě...prostě chvilička, žádné velké scény. I když to může ještě přijít, přejde demoliční období, přijde vztekací. Nicméně dost často v obchodech jsem byla svědkem právě vztekajících se dětiček, které se třeba kvůli hračce nebo sladkosti, kterou jim rodiče nechtěli koupit, začaly vztekat, ječet a ve vzteku se vrhly na nejbližší regál a začaly vyhazovat věci, dupat po nich atd.To u nás ne, sladkosti nezná, nedostává je, takže ani neví, co to čokoláda či bonbóny jsou a k čemu jsou (a když jsem mu nedávno kousíček čokolády nabídla ochutnat, stejně mu to nechutnalo a nechtěl), takže to nehrozí a u hraček si kupodivu nechá klidně vysvětlit, že je ta případná hračka, které se dožaduje drahá nebo ošklivá a hloupá a že ji prostě kupovat nebudeme...to se až sama divím. O to horší je, že on prostě demoluje jen tak "pro radost", s úsměvem na rtech a z touhy vidět rodiče maximálně vytočené Ale co, časem to přejde, určitě.

Někdo se tady ptal, zda byl dostatečně vyřáděný, vylítaný atd....No, když je unavený a vylítaný, tak řádí ještě víc. Čím větší únava, tím větší řádění, naopak je-li odpočinutý, po vyspání, tak se s ním i občas dá "přežít". Nepamatuji si už přesně, co a jak tehdy bylo, bylo to jen několik akcí při nákupech cca před půl rokem, několik z těch kousků, co jsem popisovala, se mu, myslím, povedlo i v jeden den, ostatní jindy.Zpětně jsem to pak nijak neanylyzovala, pokaždé to bylo v nějakou jinou dobu, tj. někdy byl čerstvě vyspalý, jindy naopak unavený, vylítaný, vyřáděný, jindy tak něco mezi tím...žádnou souvislot jsem mezi tím nenašla ani nehledala. Netrávíme víkendy nakupováním, beru to jen jako nutné zlo vyrazit někam do hypáče a jedeme tam opravdu jen když už je v lednici pouze světýlko a ve spíži 2 mravenci faraóni
Pak se ještě někdo ptal, co jsem dělala, když něčím mrsknul o zem. Vyhubovala, pleskla na zadek, pokud šlo o jablko, pomeranč, tak sebrala a dle stavu buď vrátila do příslušné přihrádky nebo do koše k těmto odpadům určeného či položila někam ke kraji, nebyl-li tam ten koš, aby si někdo nevzal natlučené jablko. Pokud něco rozbil, zašla jsem na informace, sdělila, co se stalo a omluvila se, tam mi bylo řečeno, že to nic, že tam pošlou úklid, na dotaz, zda-li to mám zaplatit, mi s úsměvem pravili, že nikoliv, že každou chvíli tam nějaké dítě něco rozbije, ať si s tím nedělám starost. Samozřejmě něco jiného by asi bylo v nějakém malém krámu nebo někde na malém městě. Naštěstí toto vše bylo v pražských hypermarketech, kde se pokaždé tvářili, že je to běžná věc a nikdo z toho nedělal žádné drama. Já si samozřejmě nemyslím, že by to bylo běžné, samozřejmě takhle se dítě chovat nesmí a doufám, že už nebude, ale prostě asi se to tam relativně často stává - aspoň se tak všichni pokaždé tvářili a i sama jsem párkrát podobné situace u jiných dětí v hypermarketech viděla.


Jo, a ještě tady někdo psal, že malý asi bude brzo házet granáty Být to před pár desítkami let, asi by to nebylo tak daleko od pravdy ...občas s manželem přemýšlíme po kom je to dítě takové číslo, když my oba jsme velmi klidní a v dětství jsme byli hodní a poslušní. Došla jsem však k nezvratnému závěru, že to jsou geny po dědečkovi-manželově otci, ten vyváděl jako dítě i coby mladík takové šílenosti a byl tak temperamentní a zlobivý, že to se nedá ani popsat. Bude mu 80.let, takže dětství strávil za války a tehdy prý s kámoši kradli Němcům granáty a podobnou munici a nosili to domů, kde si s tím hráli . No co vše vyváděl, to fakt byly dle vyprávění perly. Ale na druhou stranu je to velmi schopný a pracovitý člověk, dosáhl určitých úspěchů ve své práci, těšil a těší se velké oblibě ve svém okolí,v práci atd., navzdory bouřlivému mládí a dětství,poté byl/je příkladným manželem, otcem atd. Takže třeba ti naši lotři, o kterých si tu píšeme, taky z toho časem vyrostou a jednou o nich budeme moci mluvit jen kladně