Re: Jak často křičíte na děti?

Na děti zvyšuju hlas často...oni jinak neslyší...taky slyší jen na přesné a jasné povely "zuby, léky, vyčurat, spát". Ráda si s nima pokecám jindy, ale ne u např. ranních či večerních odchodů - to by hošíci mistrně vyprodlužovali, že by nešli do školy nebo postele.
A o tom "doopravdickém" křičení - to používám pouze na staršího - už se narodil jako obtížný kousek a zůstal jím...kdekdo má spoustu rad o rozumném a citlivém přístupu k dítěti do té doby, než u nás pobyde cca 2 dny v kuse, pak kapituluje a neradí. Prostě pokud staršího syna nestopnu zařváním, popř. fackou od jeho šílení, je schopen pokračovat do absolutního vytočení, popř. k ublížení sobě či druhému a tak...prostě nemá brzdy vůbec v ničem...ani ve žvanění - návštěva ho nejdřív poslouchá a chválí, jak mu to pálí, jak se zajímá, kolik toho ví, za 2 dny toho už mají plný zuby stejně jako my Od toho se taky odvíjí nabídky hlídání - mladšího hlídá i s přespáním každý příbuzný a známý moc rád, staršího pouze jedna odolnější babička, která bývá ovšem potom dost vyřízená.
Takže bych nikdy nikomu nezazlívala, že děti "nějak" vychovává, protože netuším, s jakým materiálem má co do činění