Re: Jak často křičíte na děti?

Někdy je to sakra nutný.

Se starší dcerkou jsme měli hodně problémy. Byla a stále je hodně tvrdohlavá, je to silná osobnost, a když si zamanula, že ona prostě přes tu silnici poběží a nepočká, tak nepočkala. Vždycky jsem ji samozřejmě chytla, protože jsem na to byla připravená. Nebo se mi vytrhávala uprostřed přechodu.... Tohle se přejít nedá! Nejprve dostala a pak jsem jí zase dokola vysvětlovala, proč se to nedělá. A dělala to stejně. Takže jsem ji kolikrát "za trest", vedla, no spíš táhla, domů za ruku, aby si uvědomila, že když bude poslouchat a v klidu přejde, tak ji nechám jít volně na chodníku. Bylo to období od cca 17m do 2.5 let. Nikomu bych to nepřála. V té době jsme i hodně křičeli, častokrát to byly spontánní reakce na její neočekávané reakce, naše úleky, ale mnohdy jen na tohle zařvání zareagovala. Nerada na to vzpomínám. Hodně nerada... Ani rady psycholožky nepomáhaly.