Re: Jak často křičíte na děti?

Já jsem to taky slyšela a je to hrozný. Bylo to několikrát použito na děti kolem 2let na písku. Ta matka ale byla ojedinělá, někoho takového jsem já ještě nepotkala a i ostatní matky na ní koukaly divně.

Umím si představit, že syna seřvu, ale dost pochybuju, že u něj použiju slovo"debil" nebo něco podobného. I kdž kdo ví co bude časem
Ne že bych šla pro sprostý slovo daleko, ale ekluje se mi to říkat děcku.

U nás zatím stačí, že vidí, že se fakt zlobím. To má velkou odezvu. Takže řvaní nebo nadávání je asi jako kanonem na vrabce, úplně zbytečný a mimo můj běžně používaný výchovný arzenál. Naštěstí. Řvaní nesnáším, kolikrát mne vysiluje i mluvení.

Fakt teď asi, zakladatelko, nemůžeš vědět co na dítě platí a co bude. Připrav se že v batolecím období si užiješ ne, ne, ne a vzdoru a ze zákazů ti půjde hlava kolem. Jak píšu, to je normální období.
Taky těžko předjímat, jaký dítě bude.

Já třeba zákazy, kterých mi občas přišlo fakt dost, kompenzovala věcma, kdy jsem synovi povolila něco do té doby zakázaného. Třeba dřív byl schopen kočkám žrádlo sesypat a udělat z něj kaši a pod trpělivým dohledem dnes denně kočky nakrmí - nechám ho vykydat to žrádýlko z pixly na misku, dá jim vodu a nasype suchý. S tím suchým si trochu pohraje, ale je děsně spokojený a důležitý, že má povinnost. Nezapomene A mě fakt ruce neupadnou, když seberu těch pár drobků, který udělá.
Tak jsme přidali zalévání kytek, což ho taky moc baví. Zase je vzornej. Když vybryndá, vodu utře.
Dřív byly kytky tabu a byly nahoře, aby nedosáhl.

Nějak plynule ubíráme zákazy a ono to jde. Víc mu důvěřuju.