Re: Syn mě nevnímá

Asi Ti moc neporadím, ale vím přesně, o čem píšeš. Můj syn byl taky takový. Bylo to hrozné. Na každé NE reagoval vztekem, obrovskou scénou. Když takhle histerčil, tak jsem si ho fakt nevšímala (když to šlo). Taky jsem pořád poslouchala, že je hrozně nevychovanej, rozmazlenej...
Teď je mu 4,5 a je to podstatně lepší. Už se s ním nebojím jít na návštěvu, ani se neděsím návštěv u nás. Přišla jsem na způsob, jak se s ním domlouvat. Funguje u nás systém odměn a "trestů". Když potřebuju, aby se hezky choval, tak něco slibuju. Nechá se nalákat naštěstí na cokoliv (nálepka, prochajda v lese, knihovna, bombon, zahrání hry- karet....). No a když něco vyvede - je pořád impulzivní, tak prostě není po obědě bombon, kouzelná školka či něco takového.
Myslím, že trocha histerie a impulzivity mu už asi zůstane, ale teď už se s tím fakt dá žít.
Jo a řekla bych, že mu hrozně prospěl bráška. Ne hned, ale po čase se na něj naučil někdy brát ohled
Držím palce, ať to ve zdraví přežijete a věř, že bude líp...