Re: Sdělování těžkých zpráv

Rachel,

bratr meho kamarada skocil jako 18cti lety kluk pod vlak, doma se to dozvedeli tak, ze prijeli vecer policajti, zazvonili, a dali mamince do ruky zakrvacene obleceni a rekli "To je po synovi, skocil pod vlak" Maminka byla 4 mesice v psychiatricke lecebne.

Minuly rok mi umrela stara mama, nemocnice mela vsechny mozne telefonni cisla pro pripad, vetsinou u ni nekdo byl nonstop ale zrovna tu jednu noc bylo moji mamce spatne a sla na chvilku domu...nezavolal nikdo, prisla zpatky a starka nikde, sestra ji rekla ze "uz je dole" {mineno v marnici}

Kdyz umrel tatinek meho ex, podobna situace, ac slibili, nezavolali, postel prazdna, sestra jen lakonicky pronesla "Nasli jsme ho pred hodinou na zemi, asi sebou skubal a spadl"

ponauceni jsem si odnesla ze uz nikdy nikoho z mych blizkych nenecham umrit v nemocnici {pokud to okamzita smrt pri nehode nebo tak}

Snad bude mit nekdo positivnejsi zkusenosti.

Pro porovnani ti popisu zazitek kamaradky tady z UK. Zemrelo ji dite ve 27.tydnu tehotenstvi. Holcicku porodila, dali ji jmeno, zustali s ni na pokoji jak dlouho chteli. Pote prisla PA specilizovana na bereavment, dala ji letaky s telefonnimi cisly na pomocne organizace, domluvila prvni navstevu u psychologa. Jemne ji vysvetlila, ze vetsine rodicum pomaha si dite vyfotit, kamaradka odmitla, sama si neni jista proc, asi ji ten napad sokoval. Pote ji PA rekla, jeslti by ji nevadilo, kdyby holcicku vyfotili a ulozili do archivu, pry to delaji pro pripad, ze se rodice rozmysli a prijdou zpatky.
Za 2 tydny si pro fotku prisli, a dnes jsou moc radi,ze ji maji.
Kamaradka chodila temer rok na skupinovou terapii, kam ji doporucila PA.