Re: To je hrozne tezky,

Radši vím všechno, ale slušnou formou.

A naše historka:
Když se narodila naše dcera, nejprve se celý barák dozvěděl, že má zřejmě Downův syndrom, ale my ne. Manžel tam se mnou byl po porodu několik hodin, pak i další den.
No a když tam nebyl, za dva dny, probíhala vizita, mimina se nosily do sesterny. Tak jsem, jak na nás vyšla řada, sbalila dceru, odnesla ji do sesterny a položila ji tam na stůl. Sesterna měla otevřené dveře na chodbu a byly tam minimálně další dvě sestry, které si dělaly svoji práci.
Dceru prohlídl jeden doktor a pak druhý. A ten druhý se na mě otočil a říká: "Máme podezření na genetickou vadu. Nebo jde taky možná o kosmetickou vadu. Vy jste z X? Dobře, tak až vás pustíme, tak si dojdete na genetiku v X. Tam se dozvíte víc." Dvakrát jsem polkla a řekla: "Myslíte Downův syndrom?" (sama jsem si už některých nesrovnalostí všimla předtím). A on: "Ano."
Tím skončila vizita, já sbalila dceru, odnesla ji na pokoj (kde byly další dvě matky s dětmi), poprosila je o pohlídání dcery a šla vedle do sprchy (aspoň malý kousek soukromí) zoufale brečící telefonovat manželovi.