Re: Sdělování těžkých zpráv

Dcera se narodila před 16 lety s rozštěpem rtu a patra a první reakce lékaře byla: "My Vám ji na pokoj ani vozit nebudeme, protože ostatní maminky by z toho mohly mít psychickou újmu" (tenkrát ještě děti vozili maminkám pouze na kojení). Takže všechny maminky měly každé 3 hodiny své miminko u sebe a já se cítila, jako by mi mé dítě umřelo. Korunu všemu udělala jiná sestra, která když viděla, že nekojím, prohlásila zplna hrdla na celý pokoj, že "pokud nemám o své dítě zájem, tak ať to řeknu rovnou". Vyběhla z pokoje jak fúrie, aby vzápětí byla zpět a šeptem mi sdělila,že se omlouvá, protože "nevěděla". Byla jsem psychicky vyčerpaná a ač jindy jsem schopna se dosti nahlas ozvat, tentokrát jsem se nezmohla vůbec na nic.