Re: Nechci své dítě?

Ahoj, myslím, že podobné pocity mívá víc matek. Nikdo Ti to sice nezaručí, ale myslí, že až se malé narodi, začneš to vnímat jinak. Já jsem po druhém porodu k malému okamžitě taky nic necítila, přišlo to až za den, dva, když mu zjistili vrozenou vadu močové trubice a cévkovali ho a on hrozně plakal, to se to ve mně zlomilo a od té doby ho miluji celým srdce. On je velký rozdíl mezi svým vlastním a cizím dítětem. Já jsem nikdy nebyla celá nadšená z cizích dětí, některé ve mně vyvolávají agresivní pocity ještě teď, do kočárků moc nenakukuju atd. Prostě to v sobě nemám. Ale své děti miluji nade vše a to je nejdůležitější. Zkus si to vzít z druhé strany, to maličké Tě bude milovat bezvýhradně za všech okolností. Mateřská láska je krásná, dává bez výhrad a dítě když Ti řekne, maminko, mám Tě rád, tak to je to nejhejčí, co může být. Budeš mít někoho, kdo dá Tvému životu smysl. Držím palce, ať najdeš pro sebe a své dítě tu nejlepší cestu. Myslím, že nikdo nemá právo Tě odsoudit za Tvé pocity, ale rozhodně si dobře rozmysli, co uděláš, ať neuděláš nějakou blbost, které bys pak litovala. Děti jsou opravdu dar, i když se to tak nemusí vždy jevit.