Re: Jsem těhotná a nechci své dítě

Špatná matko (pomíjím, že tě za špatnou ani omylem nepovažuji), není důvod se považovat za ztracený případ. To, že ti tvůj psychiatr či občasný psycholog za celé ty roky nedokázali pomoct, abys sama se sebou něco udělala, aby ses posunula někam dál, to mnohem spíš vypovídá o jejich profesní nedostatečnosti, ne o tobě jakožto (nevím už přesně jak jsi to psala) o lidské zrůdě (nebo jak jsi se to pojmenovala).
Aktuálně jsi ve velmi obtížné situaci, zůstat těhotná bez partnera je opravdu hukot, znám z vlastní zkušenosti, takže ti nebudu mazat med kolem pusy. Je to děsně náročný, i když se na dítě těšíš, miluješ ho od okamžiku, kdy své těhotenství zjistíš, stejně to je náročné.
Ale. Já prostě nevěřím tomu, že by pro tebe poskytnutí dítěte k adopci bylo tak jednoduché - kdyby ano, tak tady řešíš maximálně praktickou stránku věci, kdy, kde a jak to zařídit - a nepíšeš tady to, co jsi v úvodním příspěvku napsala.
Jsou různé možnosti, které můžeš ještě vyzkoušet, než se nadobro rozhodneš dítěte se vzdát. Na úvod bych na tvém místě zašla za jiným psychiatrem či psychologem, asi bych tedy spíš volila ženy než muže, ale celkem to je jedno. Potom bych zkusila některou z "alternativních" metod, jako je kineziologie, rodinné konstelace.
Zároveň bych se na chvíli přestala zabývat myšlenkami na adopci a zkusila si představit (a jakoby připravit) svůj život jakožto život svobodné mámy s dítětem.
Nevěřím, že bys nutně musela přijít o všechny své kamarády a kamarádky, není mezi nimi nikdo, kdo má děti?? Koníčky asi půjdou na chvíli stranou, ale až se s dítětem zaběhneš, tak ho (jak už tu někdo psal) prostě zahrneš do svého světa. Něco mu přizpůsobíš, něčemu se přizpůsobí dítě. Dále finance, máš VŠ, můžeš nějakým způsobem pracovat z domova? Ne třeba hned, ale po pár měsících? Máš něco ušetřeno? Budeš si moct platit třeba na den v týdnu chůvu? A mezitím jít do práce? Tvůj patrner, i když nemá o dítě zájem, bude ti muset na něj platit výživné, stejně tak i na tebe (po dobu dvou let), to ti taky trochu pomůže.

No, třeba to fakt nepůjde. Ale každopádně si myslím, že vlastní dítě stojí za to, aby ses o něco kvůli němu pokusila. A když to fakt nepůjde, tak holt tu adopci provedeš. Jen bych to nehlásila v porodnici dopředu, protože potom ti dítě hned odnesou a nebudeš mít šanci ho poznat. Nedáš tu šanci ani jemu ani sobě. Víš, to dítě tě bude bezvýhradně milovat. Takhle tě ještě nikdy nikdo nemiloval, jako by to dokázalo tvé dítě, kdybys mu dala šanci. A možná, až ho uvidíš, tak tu bezvýhradnou lásku k druhému najdeš i sama v sobě a ono to najednou půjde.