Re: Manžel mi není oporou, dochází síly

Holky normálně do diskuzí moc nepřispívám, ale tady musím reagovat. Něco podobného jako zakladatelka jsem měla doma, naštěstí jen s jedním dítětem. Pro něj končil den příchodem domů a uložením se na gauč před televizi, jet třeba nakoupit byl naprostý nesmysl. Nepomohl mi absolutně s ničím, nešlo to po dobrém (prosby...) ani po zlém (příkazy..). Prostě tak byl naučený od maminky, že měl celý život všechno až po nos a já v mladické zamilovanosti vše dělala jak byl zvyklý. Postupem času jsem si naivně myslela že mi s něčím pomůže, nepomohl a občas to vyvrcholilo tím že mám např. luxovat když není doma protože chce odpočívat a ruším ho.
„Miloval mě“ i syna do toho momentu kdy jsem byla na MD a skákala kolem domácnosti i jeho (možná se pletu, ale v tom vidím od tvého manžela to "chtění" 4 dítěte protože ví že budeš doma k dispozici a vše zvládneš sama. Pokud se pletu tak se omlouvám). Postupně jsem přišla na to že pro mě bude lepší když bude se synem sama. Vše budu zvládat dál sama jak jsem byla zvyklá akorát nám to nebude nikdo komplikovat - nikam se mi nechce, musíme tam jet?? Apod. (zní to hrozně, ale snad rozumíte jak to myslím).
Po 2 letech co jsem byla se synem sama máme báječnýho mužskýho, který funguje na 100%. Pomáhá mi absolutně se vším, není problém aby si vzal synátora na týden na vodu (je mu 6 let) a kolikrát děla věci které mě nebaví nebo se mi do nich nechce. Kdyby mi to někdo v minulosti řekl tak tomu neuvěřím
Takže z mého pohledu si myslím, že tvůj manžel chce mít full servis a věř mi že se nezmění. Nechci ani domýšlet co nastane až půjdeš do práce Ty máš možnost to přijmout jako fakt (popř. sehnat nějakou pomocnou ruku) a doufat že to ustojíš což pochybuju nebo odejít.
Omlouvám se za román, ale tyhle typ mužských mě dokážou od jisté doby nadzvednout