Touha po úplné změně životního stylu - přežili jste to?

Včera večer dávali na ČT2 večer na téma přestěhování se z města na venkov, a o úplné změně životního stylu. Pro manžela je to hodně aktuální téma, pořád se to v něm pere. Na jedu stranu je vysoce žádaný odborník ve svém oboru (v republice je jen pár desítek lidí na této úrovni, a jeho práce je vázaná na velká města a velké klienty), na druhou stranu ho bere u srdce představa, že někde chová kozy a chodí na suchý záchod. A když o tom sní, tak jedním dechem dodává, že na to bych stejně nebyla, že jsem městská zmlsaná holčička apod. Nevím, jak si to představuje, to jako pověsí svoji práci na hřebík a stane se z něj farmář o očekává, že i já budu dojit krávy a sekat si dříví do kamen? Podotýkám, že oba jsme rodilí pražáci, z rodinných domů, teď bydlíme v paneláku.

Takže čekám, co se z toho vyklube - jestli vše zůstane při starém, nebo se manžel "zblázní" a odvleče nás na venkov, a nebo jestli se tam rozjede sám a bude si k sobě hledat odpovídající partnerku. Jsem opravdu městský člověk, práci na zahradě nesnáším, zvířat se bojím, kozy mi smrdí...ještě tak ten suchý záchod bych ustála, ale jinak nevím nevím. Děsí např. představa, jak se polovinu roku dusím tuhými palivy a druhou polovinu roku močůvkou, kterou mi hnojí pole za domem, a že většinu roku chodím v gumákách a odháním od sebe komáry To už je mi příjemnější kontinuální dušení se v Praze, ale smradama, které znám a nevadí mi tolik. Když stěhování z Prahy, tak do města, klidně malého, ale aby to bylo město, kde je aspoň gymnázium.

Zažil jste to někdo - situaci, kdy partner chce po letech změnit úplně svůj život a jeho přestava není úplně v souladu s tou vaší? Klidně mi to nandejte, že jsem rozmazlené pražačka, a že takhle selsky žije polovina republiky, aspoň uvidím, jestli jsem fakt mimo mísu.