Re: Touha po úplné změně životního stylu - přežili jste to?

Ahoj,

já jsem se s manželem přestěhovala do vesnice po roce manželství. Manžel je z maloměsta z bytovky, já jsem z paneláku z Prahy. Nikdy se mi v Praze nelíbilo, víkendy u babičky na venkově byly pro mě spásou. Proto jsem ani tak neváhala a odstěhovala jsem se.

Když to po roce zhodnotím tak
- žít v paneláku (zkusili jsme to) bychom se unudili, já bych asi měla doma víc uklizeno, taky bychom asi více byli spolu, ale lezlo by nám to na nervy.

- současný život - neměnila bych, ale občas "trpím". Do koupelny chodím přes dvůr, vodu ohřívám dřevem. Manžela skoro nevidím, protože když přijde z práce dělá něco na baráku a já hlídám dítě uvnitř. Když večer přijde, řekneme si jen to nejnutnější a únavou hned usneme.

Jednou začas začnu agitovat výlet, akci, prostě něco při čem budeme všichni spolu, a nakonec zjistím, že před stresem a prací (příprava na zimu), nedostatkem peněz člověk neuteče.

- obrovskou výhodu vidím pro děti, jsou mnohem více otužilejší, znají více věcí (nežijí klasikou - "jdeme nakoupit, jdeme na hřiště a nebo jsme doma).

Ted budu nastupovat do práce v Praze (máme to 30min vlakem) a mám z toho hrůzu. Krom toho jak to budeme zvládat se školkou a odloučením i z toho, že budu dělat veškeré práce kolem domu (zvířata) za tmy.

Tobě bych navrhla kompromis. Vždyt dneska na venkově lidé mají stavení ve kterých je opravdu komfort - vybavení, prostor. Pokud nejsi vyloženě typ ženy, která se neobejde bez restaurací a nakupování, tak věř, že na venkově najdeš mnoho nových činností, které ti budou dělat radost.