Re: Touha po úplné změně životního stylu - přežili jste to?

Muž je z Prahy, já jsem v dětství žila na vesnici, ale většinu života ve velkém městě.
Teď žijeme čtyři roky na opravdu HODNĚ malé vesnici. Máme normální splachovací záchod (ale kadibudku na dvoře jsme nechali ), koupelnu s vanou a bojlerem, pračku i myčku. V létě vařím na elektrickém sporáku, v zimě na kamnech (všichni máme kamna rádi a teplu z ohně a plackám pečeným na kamnech se NIC nevyrovná ).
Škola je v sousední vesnici a je vyhlášená jako hodně dobrá škola. Dcera má učitelku, kterou jsem si vysnila . Učí stylem, o kterém bych si v tom velkém městě, kde jsem dřív bydlela, mohla leda nechat zdát. Ve škole jsme za 4 minuty. Dvakrát týdně vozím dceru 15 km do hudebky. Dceru vyhodím v hudebce (mimochodem taky škola s velmi dobrou pověstí a vynikajícími učiteli) a jdu nakoupit nebo do knihovny (a nebo si sednu do cukrárny a čtu si).
Zvířat máme docela dost . Kozy smrdí (kozel hodně), ale vzhledem k tomu, že žijí ve chlívku nebo na zahradě a my v domě, tak nám to nevadí . Cestování není zas tak veliký problém. Kozy, slepice a kočky obstará sousedka, psy buď bereme s sebou nebo je odložíme po příbuzných a známých.
Zpátky do města bych nešla.