Re: Dítě na zabití

musim rict, ze me tvuj popis vubec neprekvapil. mam doma neco podobneho. asi ne v takove mire, ale kazdopadne dcera se z holcicky, ktera byla jako male dite vylozene bezproblemova, vyklubala podobna "pubertacka". jestli neco chapu jako nejvetsi problem tak je to presne to, co jsi popsala. nic ji neni recht. kdyz reknu, ze je neco cerne, ona jeci, ze to je bile. ve skolce je naopak totalni vzornacka, vsude "venku" je chvalena, ale doma je nekdy fakt na zabiti. mam take mladsi dite a taky jsem uz zacinala mit pocit, ze mam tu mladsi radsi, protoze je to s ni o tolik jednodussi. ale to jsem si proste zakazala a v podstate se primela vic se starsi venovat. snazim se podnikat veci jen s ni samostatne, kdyz to jde. snazim se ji projevovat lasku jako te mladsi. chvalit ji jak to jde, hodne s ni mluvit, udelat si na ni cas. jinak bych rekla, ze jsem na ni taky dost prisna a nenecham ji vyrvat si ruzne veci, ktere chce. v tom bych problem nevidela. kazdopadne po zavedeni tehle "terapie" mi pripada, ze se to viditelne zlepsilo. ale je to drina
nicmene chtela bych te uklidnit, ze to je pry v (cechach) predskolnim veku normalni. ma to hodne deti v mem okoli. pry mala puberta. trenink rodicu na tu opravdovou. to nas cekaji pekny veci

jo a k obleceni. ja dceru nechavam oblikat se zcela samostatne. nejdriv chodila jako kaspar, ale uz se naucila obleceni sladit. ma akorat predepsane, jestli triko s dlouhym nebo kratkym rukavem, jestli ponozky nebo puncochy a zbytek si rozhodne sama. to jen tak pro zajimavost.