Re: Dítě na zabití

Já bych doporučila přečíst něco z knížek o respektu. V Čechách: Respektovat a být respektován, v zahraničí http://knihy.abz.cz/prodej/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly-jak-naslouchat-aby-nam-deti-duverovaly, originál teď přesně nevím, tak si vyhledej autorky.
Je tam hodně rad a i když se ti nebude líbit co píše, sem tam něco použiješ a fungovat bude a sem tam ne, ale rozhodně to stojí za to. Mám dvouačtvrtleťačku, ale perfektně mluví a je stejný typ. Je hodně orientovaná na "výkon" a aby jí vše šlo a aby byla "dobrá" a je v období vzdoru. Je podobný typ, doma lev a venku sluníčko. Občas nás dokáže taky rozložit celkem slušně, ale opravdu je nutné s dětmi mluvit aby cítili, že jim nerozkazujeme a hodně je poslouchat. Na ní to tedy funguje, ale chce to opravdu se zamyslet nad stylem, jakým k dětem mluvíme. Já si to uvědomila, když začala mluvit s panenkami a předkládala mi "k revizi" moje slova. Někdy jsem se zhrozila jak s ní mluvíme.. ne sprostě, ne zle, ale stále něco zakazujeme a přikazujeme. O tom jsou ty knížky. Jak to říci jinak.
Velmi nutné je poslouchat a ptát se, ale ne stylem: sakra co ti zase je?, ale stylem který je popsán v té knížce. Jde to ztuha a někdy sklouznu k původnímu - zakazuji a přikazuji a křičím, ale vidím, že když si dám tu práci a poslouchám jí, tak často se problémům vyhneme.
Mám stejný problém s tím, že je těžké přijmout ty její emoce, když jsem sama naštvaná, ale opravdu bych řekla, že tím, že se snažím tím je to lepší. Někdo to zatracuje, ale něco na tom je. Jen ne všichni si dají tu práci to zkoušet znovu a znovu. Nefunguje to hned, protože my neumíme mluvit NORMÁLNĚ. Sama si všimni, jak mluví s klukama. Mluví stejně jako ty k ní..