Re: Souhlas.

právě to totiž mám doma (a to jsme doma, a ne v přestěhovaní a v cizině k tomu). Ve školce šikovná, chytrá, zdatná, doma se rozcapuje, předvádí, s bráchou se "bije" /šťouchá, přetahuje, diriguje ho, snaží se mu poroučet/..... samozřejmě že ji usměrňuju, ale nemůžu po ní přeci chtít, aby přišla domů a byla jak pěna, tiše si hrála v koutku, říkala "ano mami" a "jistě mami" a neměla žádné požadavky. Párkrát jsem se zdržela ve dveřích třídy když jsem něco probírala s učitelkou, a musím říct, že ty děti ve třídě i když spolu vycházejí, de-facto bojují neustále o "své místo na slunci", kolektiv je mocná věc a "přízeň" ještě větší, a skutečně pokud musí celý den řešit jestli bude sedět vedle toho a toho, na procházku půjde s tím a s tím, hrát si bude s tamtím nebo si to vezme někdo jiný apod.... to je hrozně moc věcí. A doma ten přetlak ventiluje. Někdy mám pocit že od 3 do 5 je opravdu "vyměněná" za nějakou nesnesitelnou šklebivou a uječenou potvůrku, až pak teprve přichází to že se asi začne cítit doma v bezpečí se svými věcmi, a zklidní se. Jo a na kroužky zrovna teda chodit nechce (zas tak samostatná a chtivá kolektivu není) a já to teda taky vidím že zatím spíš potřebuje to svoje stálé zázemí.

A když mě může mít chvíli pro sebe, tak je na vrcholu blaha (a to má samozřejmě brášku ráda). A osobně se mi osvědčilo (ačkoliv se mi to nedaří 100% dodržovat) říkat místo "ty jsi.....(hloupá, nevychovaná, nešika)" variantu "to se ....... (mi nelíbí, nezdá vtipné, nepovedlo atp)".