Pokud jsi nebyla rebel a neangažovala se v protirežimních akcích, tak se žilo celkem dobře. Byl celkem klídek, lidi se nehonili jako magoři z práce do práce, ne že by se nepracovalo. Práci měl každý, odpadal existenční stres. Lidi šili, pletli, háčkovali, zahradničili, pěstovali, chovali zvířata, kutili. Občas nějaká dovolená do povolených zemí nebo tuzemské od ROH. Potraviny nebyly plné chemikálií, bylo jich méně druhů. Víc se komunikovalo, lidi se v paneláku znali, chodli sice s remcama, ale uklízet společně kolem baráku (sociálná kontakt), přidělovaly se byty - ne hned, taky si člověk počkal, ale byly. Lidi neměli šílené hypotéky na 30 let, byla nižší kriminalita, méně narkomanů a to výrazně, teměř nebyli bezdomovci, Romové pracovali nebo aspoň museli do práce dojít, vězni pracovali a měli po výkonu trestu kam jít (ubytovny)... našlo by se toho hodně, v TV nešly samé krváky, střílečky, přiblblé manipulativní reklamy. Nebyly takové sociální rozdíly mezi lidmi a tím i míň napětí.
Negativa - omezená svoboda slova, zavřené hranice, cenzura hudby - ilegální koncerty, knihy - samizdaty, potlační náboženských aktivit, filozofických spolků, mohli tě zavřít a zavírali nebo trestali za protirežimní aktivity, STB (já se s ní nikdy nesetkala, řekla bych, že to bylo víc ve větších městěch a v centrech dění, okolo intelektuálů, disidentů - Havel, Zajíček...). Záleželo asi taky jak kde, my jsme za komunistů na moravě chodili běžně do kostela, byli u svatého přijímání, byla tichá tolerance katolické církve, obecně se však náboženství zesměšňovalo.
Píšu o době normalizace ve které jsem žila. Každý to vnímá trochu jinak, takže tady v těch diskuzích bývá řež