Re: Seminární práce: Život za normalizace

Martino, a co chceš vlastně vědět?

Jinak já jsem ráda, že už je to pryč, všechno stejné, šedé, na ulicích lešení, aby na lidi nepadaly odpadající kusy omítky. Někdy i to lešení už tak tak že nespadlo, jak tam bylo léta.
Jeansy - jak tu psali jiné, já měla první jeansovou sukni z tuzexu v 15, první jeansy (kalhoty) asi v 21 letech. Nebyl, kdo by mi legálně obstaral bony a od veksláků jsem nechtěla ani neuměla.
Všchny děti měly buď červenou (holky) nebo hnědou (kluci) aktovku do školy. Když jsme měly třeba kozačky,t ak se v jedné třídě sešlo vždycky aspoň několik stejných, holt nebylo toho moc na výběr...

Aby to nebylo jen o tom zboží - bylo to taky o lámání charakterů, a to jsem zatraceně ráda, že už nemusím řešit, jak odmítnout ty "skvělé" návrhy, abych se stala mladou komunistkou...