Re: Seminární práce: Život za normalizace

Já přemýšlím, co bylo pozitivní a moc věcí mě nenapadá. V listopadu 89 mi bylo 17, takže si tu dobu pamatuju dost dobře. Snad bylo míň aut, tak se člověk na ulici tolik nebál a lidi se taky nebáli pouštět děti ven, dneska je daleko víc hlídají.Jinak ale nic moc, vše se točilo kolem KSČ a SSSR a našeho přátelství s nimi, maturitě z nenáviděné ruštiny jsem unikla o fous. V krámě byly jen základní potraviny a jestli byly kvalitní a bez chemikálií nevím, tenkrát se žádné testy nedělaly.
Myslím, že kdybych se z té doby přenesla jen do obyč Billy a DM drogerie, tak bych valila lampy. Dodnes mám úchylku na igelitky, tenkrát byla jen zelenina Terezín. A rifle jsem měla taky až ve 12, byly to hrozně nepohodlné mrkváče, které jsme koupili v Tuzexu.
Pamatujete, jak komančové hlídali množství valut, se kterým se jezdilo za hranice?
Je toho moc, jo, taky mi máma šila, dnes bych byla nahraná, já jsem levá a šít neumím a ani bych se to nenaučila.