Začínám mít averzi vůči 3,5letému synovi

Mám problém, začínám mít averzi na 3,5letého syna (mám doma ještě ročního) a nějak se s tím neumím poprat. Každý den od rána kňučí, otravuje, že musí být po jeho. Ráno začíná tím, že v 6 musí všechny vzbudit, včetně mladšího, což udělá tak, že se mermomocí musí nacpat na místo v posteli, kde spí, přitom by se klidn mohl přitulit z druhé strany. Nic ho nebaví, nebaví ho chodit nebaví ho jezdit na kole, nebaví ho nic. Nejraději by čuměl na televizi nebo do počítače. Přitom televize u nás běží tak hodinu denně (to co vidí on, pak až večír), počítač mu manžel pustí 1x týdně na 15 minut s dětskou hrou. Fakt nevím co s ním a začínám na něj být protivná a říkám si, že ještě že alespoň druhý synek je z jiného těsta, akčnější.
Kdyby ho alespoň bavilo něco jiného, třeba malování nebo já nevím, ale na to je nešikovnej, tužku by pořád nejraději držel jak poleno a vzteká se, když chci aby ji měl v ruce správně, zápěstí má tvrdé. Až jednou nastoupí do školy, nejspíš mě odvezou do blázince.

Do školky chodit nechce, ani moc nemůže, vždycky tam něco chytí. Ale pokaždé když jde, tak mi pak říká, že ho to tam nebavilo a ráno se ptá, proč tam musí.

Jak dál, nevím jak na něj a už mě to ani nebaví.