Re: Začínám mít averzi na 3,5 letého syna

Všem moc děkuju za názory i jiné pohledy na věc. Takhle diskuse mi opravdu hodně pomohla, protože jsem si uvědomila spousty věcí, které jsem dřív neviděla. Opravdu se mu věnuji míň, než by zasloužil. Ono na rovinu, je jednodužší vyhovět mladšímu, když oba zaráz něco chtějí (a že obvykle chtějí všichni všechno hned), protože mladší spustí řev, že by sociálku volali, kdežto starší na otázku počkej obvykle řvát nezačne...Tohle je opravdu moje blbost, kterou jsem si vůbec neuvědomovala.

100% si přečtu knihu Prvorozené dítě. Chci ho pochopit a zároveň se pokusit odstranit co možná nejvíc chyb, které dělám. Moc si přeju, aby jednou s obou mých dětiček vyrostli sebevědomí a slušní chlapi. Mám je samozřejmě oba ráda stejně, i když jinak.

Takhle diskuse byla to, co jsem potřebovala a měla udělat už dávno, není nad to, když si přečtu názory jiných, ať už s nimi souhlasím nebo ne.

Jinak na jaro už se taky těším, syna samozřejmě zapojuji do různých domácích prací, to má moc rád, hodně si čteme, minimálně 2x denně půl hodiny. Už se necítím naštvaná, když vím, kde je chyba. Další "problém" nejspíš bude, že jsme s manželem oba hodně aktivní, rádi sportujeme, něco podnikáme a tím, že staršího pohyb prostě nebaví (bez ohledu na současný stav žárlivosti), tak bojuju i s tím, že jsem tak trochu v úzkých i já, když mi pohyb chybí, protože čas musím věnovat i něčemu jinému.

Napsala jsem taky, že mladší je z jiného těsta, někdo se mě ptal, jak to můžu takhle posoudit...troufám si říct, že můžu, je to dost zjevné. Starší od mala odrážedlo bral jako chvilkové, nebavilo ho, mladší u je schopný dojet na enduru na roce třeba i 200m a jel by dál, kdybych ho neotočila, že jdeme zpátky, vezme do ruky hokejku a začne honit po 4 míček po podlaze, to staršího nic takového nenapadne ani teď a je toho mnohem víc.