Re: Začínám mít averzi na 3,5 letého syna

Nemuze se citit odstrceny? Mne v takovych obdobich pomaha zacit se venovat diteti jeste driv, nez si zacne vynucovat pozornost po svem - proste aby se ujistilo, ze ho mam rada a "patrim" i jemu. Rano ho privitat a pozvat k sobe (i ldyz jsi unavena - ale on nemuze za to, ze jsi spala malo a spatne), misto "nemackej se na brachu" rict "podivej, tady mam pro tebe mistecko, tak velke ze si muzes vzit i medvidka"...
Ono je to casto i v malickostech, treba s tim malovanim - (mozna to je u vas jinak, tak promin, jen tady mi to tak vyznelo, jak jsi psala "nutim") - treba kdyz on neco maluje a misto zajmu o jeho cinnost a vysledek prileti kritika "drzis spatne tuzku". jasne ze je lepsi se od zacatku ucit drzet dobre, ale nuceni cloveka spis otravi nez motivuje, lip funguje byt vzorem a komentovat tak, aby dite nemelo pocit ze si na nem furt neco hledas (misto "chyt tu tuzku poradne-takhle!" treba mluvit si pro sebe co jak delas, nebo to naoko vysvetlovat mladsimu).
Ono to u starsich deti hrozne svadi k tomu, ze kdyz uz neco umi, mely by to taky pouzivat a "proste fungovat" - to co udelaji, pak cůlovelk povazuje ze samozrejme a nezmini se, a co neudelaji (nebo "spatne") to zkritizuje, takze dite slysi mnohem casteji kritiku a zakazy a prikazy, nez vlidne nebo aspon neutralni slovo. Jenze kdyz deti uz umi nejakou konkretni cinnost, zdaleka jeste nemusi mit natolik vyvinute a ovladnute pocity, disciplinu atd., aby to delaly automaticky i kdyz se jim treba nechce nebo jim neco jineho vadi. To je to co jeste "neumi", a musi se to taky postupne naucit, nema smysl se zlobit ze to chvili trva.
Kazdopadne ti preju silne nervy a drzim palce at to zvladnete, je to opravdu psychicky narocne a neni to na vyreseni ze dne na den - ale rodice jsou holt v tomhle smeru ti "hotovejsi a zkusenejsi", tak je na nich aby situaci zvladali...