Re: Vztah s matkou

Dětství si moc nepamatuju, puberta byla hrozná. Neshody, hádky, facky, zákazy, citové vydírání.. A to jsem byla slušná holka. Byly to těžké časy. Prospělo nám, když jsem se odstěhovala 200 km daleko za studiem. A jsem tu doteď. Takže máme hezký vztah. Píšeme si (sms, maily), voláme si. Když to vychází, tak jedeme k našim nebo oni sem. V krizích při sobě stojíme, pomáháme si (nedávno bráchu přepadli, brutálně zbili, byl tři týdny v nemocnici, tak to tu mamka byla celý týden v kuse). Byly časy, kdy jsem pro jiné názory byla divná atd. Ale už si zvykla a pochopila, že si vedu svůj život po svém a mám na vše svůj pohled. Má ráda naše kluky. Je občas neprůbojná, urážlivá, vzteklá.. Její některé špatné vlastnosti jsem zdědila. Ale snažím se na tom trochu pracovat.. A taky vím, že dětství neměla jednoduché. Mám ji ráda. Neumím si představit, že jednou nebude..