Re: Vztah s matkou

dneska bych řekla že dobrý vztah. V dětství a v pubertě byly výbuchy, ale zase spíš jsme se rychle usmířily, tam byl hlavní problém táta, takže jsme musely spíš držet spolu proti němu (teda mamka proti němu nic extra nemá, nebyla v tom nějaká zásadní patologie, ale se mnou to bylo nahnutý). S mamkou jsme se pohádaly, zakřičely, něčím flákly a za hodinu dobrý. S tátou to bylo chladné vyčítání a dvouhodinové litanie kvůli kterým bylo pak 14 dní dusno. A teda musím říct že máma mě měla a má prokouklou, tý se nedá zalhat, uhnout s odpovědí apod. Všechno pozná . Akorát jí vyčítám že mi dost zprznila vkus a vztah k oblečení, v tom byla hodně autoritativní (tohle nenos, v tom jsi tlustá, takhle se nemaluj....) i když sama uměla dobře šít a vymyslet hezké oblečení, mě tak nějak "otesávala" svými dobře míněnými radami až mě zbavila veškeré schopnosti experimentovat s barvami, střihy a tak vůbec, jsem příšerně konzervativní a těžko se toho zbavuju, už v krámě když si prohlížím věci na stojanu slyším v hlavě její komentáře k jednotlivým kouskům. No ale v globále jsme ok, já vím jaká ona je a že ji nepředělám, ona ví jaká jsem já a tak nějak od sebe nečekáme zázraky ale děláme to co umíme abychom spolu dobře vyšly. S mýma dětma jako babička ok, je krapet drsnější ale zase si říkám že je třeba dětem ukázat rozličnost povah.