Re: Mám podezření na Aspergerův syndrom u syna

Monty,předem píšu, že tě mám docela ráda, vždycky máš takové své názory. Mně rozhodně nejde o to, dát synovi nálepku. Kdybych to chtěla, už se tak stalo a na tuto diskuzi bych nemusela psát. Jde mi o dvě věci. Jednak jsme s manželem na prášky a já si od toho slibuji, že nám někdo poradí a pomůže. Rady typu "tak si ho srovnej", "přestaň už s tou volnou výchovou, podívej, jak to dítě tím trpí", "za nás by už dostal pár na zadek" jsou k ničemu. V tomto jsme naštěstí zajedno, tak máme aspoň jeden druhého. Ale hodně se synem řídí chod celé rodiny, a to podle mého není správné, chci najít nějakou rovnováhu. Chci vědět, že to nedělá naschvál, ale že toho není schopen. Pamatuji si spoustu křivd z dětství, ale byla jsem jiná naž on. A v neposlední řadě se prostě bojím budoucnosti. Bojím se, jak v té školce obstojí, jestli vůbec bude zvládnutelný a aby ho učitelky a děti nezlomily jako mě. A pokud budu vědět, že je to jen období vzdoru, tak tím líp. Jinak mně nevadí, že je nahý, i když teda musíme víc topit, jinak mrzne. Ani mi nevadí, že běhá nahý po hřišti v centru města. I ty záchvaty vzdoru přežívám dle ostatních s obdivuhodnými nervy, nechápou, že mu to toleruji. Ale prostě chci vědět, jak se to rozvine dál. Měla bych asi být trpělivější, ale co když mu něčím nevědomky ubližuji a křivdím?