Re: Asketický život mi přestal vyhovovat, ale nechci být za rozmachanou

Jinak, ono když je člověk z něčeho už unavený, což zakladatelka zjevně je, protože ani tak asi nebojuje s manželem, jako se sebou (což sama vím, že je ten nejúnavnější boj na světě! ) tak kolikrát to líčení pak může vypadat strašidelněji, než to doopravdy je, protože emocionálně líčí jenom to "a ještě mi udělal to a to a to!". Bylo by určitě zajímavé porovnat, jak by stejná historka zněla z úst manžela (žena neumí hospodařit, pořád by rozhazovala, plýtvá, romantika v domečku v krásné přírodě jí není dost dobrá, je líná ujít kus pěšky...nevím, co tam ještě bylo a dalo by se to obrátit ...v kostele mi slibovala, že se mnou zůstane v dobrém i zlém, a teď radši obětuje náš vztah tomu, aby mohla žít v přepychu v nějakém moderním plastovém nábytku, ženy si stěžují, že muži nejsou dost romantičtí, ale vždyť svým chování a svými postoji v nás tu romantiku doslova utloukají...ani děti se mnou nechce mít, a to chtěla mít aspoň dvě...já chci žít úplně normálně, přirozeně...mám se kvůli TAKOVÉ ženě vzdát pěkného života a svůj sen o domku se zahrádkou jí obětovat, aby mi pak v tom paneláku nasadila parohy s bohatším sousedem?) a bylo by zajímavé, co bychom mu tu poradily (aniž bych se tím chtěla zakladatelky nějak dotknout!)