Re: Sousedské vztahy na vesnici

Hodokvasů a plesů se taky neúčastníme, ale koupit si lístky beru jako morální povinnost a charitu. Velikonoce a masopust z duše nesnáším, ale nějak to přežiju, je to dvakrát do roka a má to tu dlouhou tradici, neotevřít bych se styděla.

Jak někdo psal, že ho budí kohouti, tak to je vtipný. Možná by jim mohl zajít domluvit, aby jemně vrkali. Psi štěkají, kohouti korhají a prasata smrdí, kočky nejsou zavřený atd, tak to je. Pokud se to někomu nelíbí, má ještě jednu volbu, sterilní satelit.
Na motorkách, samohybech a čtyřkolkách tu smrdí pouze děti lufťáků. Stejně jako většinu zákonů porušují hlavně lufťáci - neb tak to přece na vesnicí vždy bylo (třeba septik se vypouštěl do potoka). Ale nedej bože, když někdo jen drápkem zavadí o jejich práva.

Že neudáš souseda za týranýho psa chápu, pokud má jídlo a základní lékařskou péči tak to nikdo řešit nebude a uděláš si zbytečně zle.

Já mám život na vesnici ráda, hlavně pro prostor, takový bych ve městě neměla ani jako miliardář. Máme asi štěstí, že muž je zdejší, ale je tu pár přistěhovalců (někteří dokonce z Prahy), co se berou jako starousedlíci. Pak je tu pár rodin, co se nebudou zdejší nikdy, těm udělat nějaký hezký naschvál se bere jako normální a vtipná věc. Je to o lidech na obou stranách barikády. Na vesnici je trochu jiný folklor než ve městě, chce to dělat kompromisy a někdy zajít i na ten děsně otravnej hasičskej ples.