Re: nevím si rady se 4,5 letou dcerou

Tak podle mě to, že tj blbý říkat už víš...já bych rozhodně nedávala jídlo do souvislosti s kroužkama, baletem, čímkoli. Jídlo je izolovaná záležitost.
Ono člověka hrozně svádí to vyhrožování "když nebude tohle, nebude ono....", my tím byli taky vychovávaní, že? Ale je to cesta do pekel Já si na tohle dávám strašně moc majzla!!! Manželovi to občas ujede, ale mám stokrát ověřeno, že žtj fakt blbá cesta.
Já mám dceru skoro5,5, řekla bych, že čím je starší, tím je výchova svým způsobem lehčí, ale svým způsobem PEKELNĚ TĚŽKÁ, neb dítě už prostě má svůj záměr, ví čím dál lépe jak ho přrosadit. U nás taky často boj. Resp. bych to neviděla jako boj kdo z koho. Vem si to z jejího pohledu. Něco chceš, okolí tě někam strká. Neříkám, že je nutně si nechat přerůst dítě přes hlabvu. Jsi matka, máš poslední slovo, ale já se snažím (dle možností ( být přístupná dialogu. Poslední dobou máme čím dál více vztekacích scén, někdy se mi daří vyřešit ke spokojenosti všech, někdy tj horší, zařvu apod. Celkem mám taky strach, až se mi narodí mimino, to bude pro dceru taky záhul...ale tj život, no. Já jsem ještě ke všemu děcný nervák, dcera po mně.... Hele, jídlo bych vysvětlovala horem dolem, kroužky NERUŠIT, balet vytrvat. Držím pěsti. Ono top co třeba někdy lopotně řeším, najednou ze dne na den přijde řešení samo-moje zkušenost.