Re: Shodnete se s partnerem na výchově dětí?

Kamisi,
podle tvých předchozích příspěvků v jiných diskuzích bych řekla, že máš na výchovu poměrně alternativní názory (tedy já s tebou v hodně věcech souhlasím, ale myslím, že to nejsou většinové názory). Takže není divu, že se s manželem neshodneš. Mám to doma podobně
V zásadních věcech máme shodný názor, příp. manžel respektuje ten můj - tedy např. že děti nebijeme. Nicméně příklad - mladší začne řvát. Z objektivního pohledu pláče kvůli zcela nedůležité věci (např. jsem otevřela dveře já, zatímco ona to chtěla udělat sama). Z pohledu dítka je to ale velmi důležitá záležitost, což já se snažím respektovat, zatímco manžel to není schopen pochopit a ani respektovat. Podle něj by bylo nejlepší zvýšit hlas, vyhodit ji do vedlejšího pokoje, než se uklidní, příp. jiné drastičtější metody. Zatímco já klidně zavřu otevřené dveře a nechám dítko, aby je otevřelo samo. V jiné situaci jí za pláč nenadávám, ale přitulím jí k sobě a nahlas vyslovuji důvody, proč si myslím, že pláče. Manžel tohle nedělá. Takže když jsem u toho a on v takové situaci začne křičet, tak mu normálně před dětmi řeknu, ať na ni nekřičí. Když u toho nejsem, tak se holt musím spolehnout, že to nějak zvládnou (což většinou zvládnou). Někdy přijdu domů a najdu dítě plakat na chodbě, pak ale manžela nekritizuji (nevím přesně, co se stalo), jenom opět vyjádřím pochopení.
Pochybuju, že se manžel někdy změní (nejspíš to ani není v jeho silách), aspoň mají děti jiný vzor, on je má moc rád, ale empatie není jeho silná stránka. Já bych je možná moc rozmazlila, manžel to trošku vyvažuje. Kdyby byly rozdíly v názorech na výchovu extrémní, tak by mi to hodně vadilo a mohla bych to považovat za důvod k rozvodu (prostě bych nechtěla, aby někdo moje děti bil).