Re: Vážíte si svého muže? I když si to "nezaslouží"?

Jestli reaguješ na můj příspěvek, tak já to po autorce ani nevyžaduju. Já nejsem z těch, kdo by si myslel, že úcta je nároková. A taky nejsem z těch, kdo by se provdaly za chlapa, který tu mou nenárokovou úctu nezískal. Proč taky, že? Zase "vážit si" chápu jako cit vztažený k tomu, jak daného člověka vnímám, nikoli ke každému jednotlivému výsledku jeho rozhodnutí (takže mám důvod si svého muže vážit a cítit k němu úctu a zároveň se můžu rozvzteklit nad špinavou ponožkou pod květináčem, aniž by to na sebe navzájem mělo vliv). Nevážím si každého, koho znám. Lidí, kterých si vážím, si vážím pro něco - někdy i pro něco těžko definovatelného. Některé lidi mám ráda, některých z nich si vážím, jiných ani ne, ale stejně je mám ráda. Některé lidi miluju, některé taktéž bez toho, abych si jich nutně vážila. Všechny lidi respektuju až na hranici, kdy mi začínají škodit (resp. mně nebo lidem, které mám ráda či je miluji).

Na čtení je to vyčerpávající, snad i jako odpověď.

P.S. Jak bys definovala "vážit si", pokud to není "něco oceňovat, třeba i obdivovat"?